Ogilvieho syndrom je méně známá porucha, se kterou se setkávají především chirurgové a gastroenterologové. Odborně se tento syndrom také označuje jako akutní střevní pseudoobstrukce, což dobře vystihuje jeho podstatu.
Příčiny: Přesná příčina vzniku Ogilvieho syndromu není jasná, ale může k ní dojít u pacientů v těžších stavech a po některých větších operačních zákrocích. Dochází k narušení správné inervace střeva a v důsledku toho se střevo přestane hýbat, vzniká tak specifická forma střevní neprůchodnosti (ileu). Riziko narůstá tehdy, pokud pacienti dostávají léky, které mohou jako vedlejší účinek utlumit střevní činnost.
Projevy: Ogilvieho syndrom se projevuje známkami rozvíjející se náhlé příhody břišní charakteru střevní neprůchodnosti. Postižený trpí bolestí břicha, břicho bývá nafouklé a neodchází střevní plyny a stolice, později se objevuje zvracení. Pokud se stav neupraví, hrozí rozvoj smrtelně nebezpečného zánětu pobřišnice. Příznaky Ogilvieho syndromu mohou být ovšem do určité zastřeny celkovými projevy nemocného v těžkém stavu.
Diagnostika: Základem diagnózy Ogilvieho syndromu je vyšetření břicha zobrazovacími metodami (rentgen břicha, ultrazvuk). Zcela charakteristickým nálezem je abnormální rozšíření tlustého střeva nahromaděnými střevními plyny (tzv. megakolon). Uvnitř střeva není nicméně přítomna žádná překážka, což lze ověřit kolonoskopicky.
Léčba: Léčba Ogilvieho syndromu je poměrně svízelná. Základem je udržování životních funkcí, hydratace a podávání léků stimulujících střevní peristaltiku. Výraznou úlevu může přinést kolonoskopie, při které je z rozšířeného střeva odsát vzduch (desuflace). Tento zákrok ve většině případů následně vede i k znovuobnovení střevní funkce.
