Kost spánková (os temporale) patří spolu s kostí klínovou (os sphenoidale) mezi nejneoblíbenější kosti lidského těla. Myšleno nejneoblíbenější pro mediky. A ono není divu, spánková kost je nepravidelná, je na ní řada útvarů a uvnitř je řada kanálků a dutin, kterými vedou důležité anatomické struktury. Zkusím ji hodně zjednodušeně popsat a zdůrazňuji, že v anatomii se tato kost učí mnohem, mnohem, mnohem podrobněji.
Stavba os temporale
Podobně jako ostatní kosti na kosti spánkové rozlišujeme tzv. šupinu (pars squamosa). To je ta horní tenká část, která pomáhá tvořit boční část mozkovny. Je spojena se stranově příslušnou kostí temenní (os parietale) pomocí šupinového švu (sutura squamosa). V dolní části šupiny horizontálně probíhá větší kostěný výběžek (processus zygomaticus), který se spojuje s výběžkem kosti lícní (os zygomaticum) za vzniku jařmového oblouku (arcus zygomaticus).
V přední části kosti pod jařmovým obloukem najdeme prohlubeň fossa mandibularis, která je jamkou důležitého čelistního kloubu. Hlavici kloubu představuje konec dolní čelisti (mandibula).
Pravá os petrosum - pohled zvenčí (© OpenStax, license: CC BY)
Pars petrosa kosti spánkové má do určité míry tvar pyramidy, představuje její mediální část os temporale podílí se na stavbě baze lební. Uvnitř pars petrosa je přítomna dutina vnitřního ucha, tj. ústrojí sluchu a rovnováhy a pohybu a dutina středního ucha. V dolní zadní části je přítomen mohutnější výběžek (processus mastoideus), na nějž se upíná řada svalů. Z nich největší je musculus sternocleidomastoideus.
Pars tympanica kosti spánkové je dobře viditelná zvenčí a dominuje jí otvor porus acusticus externus, což je vstup do zevního zvukovodu. Pars tympanica pokračuje do hloubky a tvoří kostěný okraj zevního zvukovodu.
Ze spodní části kosti spánkové vystupuje směrem dolů charakteristický tenký výběžek processus styloideus. Je na něj dlouhým vazem napojena stranově příslušná část jazylky.
Uvnitř pars petrosa s nachází několik otvorů a s nimi souvisejících kanálků. Já bych uvedl tři: První je canalis caroticus. Otvor ústící do canalis caroticus najdeme na spodině pyramidy a druhý otvor je na hrotě pyramidy. Do pars petrosa tudy vstupuje a krátce probíhá arteria carotis interna. Druhý kanálek je canalis nervi facialis, v němž probíhá stejnojmenný hlavový nerv (tj. nervus facialis). Třetí kanál je meatus acusticus internus, kterým probíhá nervus vestibulocochlearis a opět výše zmíněný nervus facialis.
Význam os temporale
Význam os temporale je velký. Kromě toho, že tvoří část lebky se v ní nachází sluchové ústrojí a ústrojí rovnováhy a pohybu. Upínají se na ni svaly umožňující pohyby hlavy a krku. Účastí na tvorbě čelistního kloubu se tato kost podílí na příjmu potravy a na vzniku řeči.
Proč je to důležité?
-
Arteria meningea media probíhá v těsné blízkosti vnitřní plochy os temporale. Poranění arteria meningea media je nejčastější příčinou vzniku nebezpečného epidurálního hematomu, a proto mohou být údery vedené do spánku smrtelně nebezpečné.
-
Mastoiditida (mastoiditis) je zánět processus mastoideus. Obvykle jde o bolestivé hnisavé bakteriální záněty, které vznikají jako komplikace zánětů středního ucha (přestup infekce do okolí). Základem terapie jsou antibiotika, ale jejich průnik do kostěné tkáně nebývá příliš dobrý. Neléčená mastoiditida může přejít ve hnisavou meningitidu.
