5. Péče lege artis, povinná mlčenlivost, právní odpovědnost
Péče lege artis
Poskytování péče lege artis znamená poskytování zdravotní péče kvalifikovanou osobu na náležité odborné úrovni podle uznávaných postupů (viz. doporučené postupy odborných společností) s ohledem na podmínky a možnosti. Pacient má právo odmítnout postup lege artis na základě informovaného nesouhlasu.
Non-lege artis postupy zahrnují neposkytnutí první pomoci, hrubé pochybení v diagnostickém a terapeutickém postupu vlivem nedbalosti, nedostatečné zajištění odborné péče apod.
Protiprávní jednání se dělí na tzv. jednání aktivní a pasivní (nečinnost v situaci, kdy mělo být konáno). Úmyslné zavinění se dělí na přímé, kdy poskytovatel záměrně aktivně pacienta poškodí, a nepřímé, kdy poskytovatel nechce ublížit, ví však o potenciálním nebezpečí a nic s ním nedělá. Nedbalost se potom dále dělí na vědomou, kdy poskytovatel nechce škodu způsobit, ale ví, že se tak stát může, a pouze spoléhá na to, že k tomu nedojde, a nevědomou, kdy o potenciální škodě neví, způsobit ji nechce, vzhledem ke svým povinnostem a znalostem s ní ale měl počítat.
Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků
Povinná mlčenlivost patří mezi základní povinnosti zdravotníka, který o pacientovi nesmí proti jeho vůli, nebo bez jeho vědomí poskytovat žádné informace. Výjimkou je povinnost informovat daná zákonem (oznamovací povinnost orgánům činným v trestním řízení včetně oznámení spáchání trestného činu, oznámení nedobrovolné hospitalizace, výpovědi v rámci soudních sporů).
Pacient může nicméně s poskytováním informací souhlasit a může přesně určit osoby, kterým informace může býti podána. Není-li pacient schopen dát souhlas, mají na informace právo osoby blízké (příbuzní, partneři).
Právní odpovědnost lékaře
Při pochybení vzniká právní odpovědnost tehdy, pokud dotyčný jednal protiprávně, nebo v rozporu se svými povinnostmi (typicky non-lege artis) a pokud toto jednání vedlo ke k poškození zdraví (nebo k pouhému jeho ohrožení!). Mezi jednáním a následkem musí být příčinná souvislost.
U občanskoprávního sporu nemusí být přítomno zavinění (úmysl, nedbalost), u trestně právního naopak musí být zavinění přítomno.
Lékař má právní odpovědnost:
1. Občanskoprávní – zejména odpovědnost za škodu
2. Trestně právní – vyžaduje zavinění, speciálně při neposkytnutí první pomoci platí pro zdravotníky vyšší trestní sazba
3. Správní – narušení poskytování zdrav. služby, padělání dokumentace, vykonávání činnosti pod vlivem návyk. látky aj., dále sem patří problematika Zákonu o zdrav. službách*
4. Pracovně právní (zaměstnanec vs. zaměstnavatel)
5. Disciplinární – jde o odpovědnost člena ČLK, proviněním je například postup non-lege artis, neetické zacházení, porušení mlčenlivosti apod.
Zákon o zdravotních službách
Zákon říká, že poskytovatel zdravotní péče může poskytovat pouze péči, ke které je oprávněn s výjimkou poskytnutí první pomoci. Zdravotnické zařízení dále musí být pro poskytování zdravotních služeb technicky a věcně vybaveno. Technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení musí odpovídat oboru, druhu a formě poskytované zdravotní péče a zdravotních služeb.
