14. Spolupráce s agenturami domácí péče, s ambulantními i lůžkovými specialisty, s terénní pečovatelskou službou
Agentury domácí péče + terénní pečovatelská služba
Agentury domácí péče zajišťují domácí péči, což je forma terénní zdravotně-sociální péče, která je určena nemocným a postiženým jedincům v jejich sociálním prostředí. Cílem je udržet, nebo obnovit zdraví nemocného a zajistit potřebnou kvalitu života, aniž by musel být dotyčný umístěn do zařízení lůžkové péče. Různých agentur zajišťujících tyto formy péče bývá obvykle v okrese více, velmi často tyto služby zajišťuje místní charita.
Domácí péči lze rozlišit na:
a) domácí zdravotní péči
b) "domácí sociální péči" (správněji pečovatelská péče a osobní asistence)
I. Domácí zdravotní péče je poskytována na doporučení registrujícího praktického lékaře nebo na doporučení ambulantního specialisty nebo ošetřujícího nemocničního lékaře. Je multidisciplinární a zapojuje se do ní aktivně pacient i jeho rodina. Domácí zdravotní péče je financována ze zdravotního pojištění. Po indikaci domácí péče navštíví pacienta terénní pracovník agentury domácí péče, provede pohovor a domluví se na rozsahu péče. O péči se provádí záznamy, které se pravidelně předkládají indikujícímu lékaři. Maximální rozsah domácí péče hrazený z pojištění je 3x 1 hodina denně. Domácí péče musí být k dispozici 24 hodin denně 7 dnů v týdnu. Domácí péče může zahrnovat monitoraci životních funkcí, odběry biologického materiálu, parenterální aplikaci léků a hydrataci, péči o stomii, ošetřování PMK apod.
- Tady velký doplněk - Pozor, jedná se pro praktického lékaře o velice důležitou (!) problematiku. Ambulantní specialista nebo ošetřující nemocniční lékař mohou sice domácí zdravotní péči indikovat také, ale max. na 14 dnů, v případě delšího trvání už ji musí vést praktický lékař. A lékař, který domácí péči řídí, je zodpovědný za její správnou indikaci a nese při případné revizi finanční zodpovědnost. Existují agentury domácí péče, které se snaží "natlačit" lékaře do schválení dlouhodobé zdravotní péče za hranou její indikace. To sice agentuře vynáší značný zisk, ale v případě revize pak může být tato péče naúčtována indikujícímu lékaři. A dlouhodobější zdravotní domácí péče je dosti drahá! Pokud byste si chtěli přečíst delší text na toto téma, který se hodí do praxe, tak můžete zde: https://www.stefajir.cz/uskali-domaci-pece.
- Domácí péče o pacienta v terminálním stavu – je zde speciální signální kód 06349 – nemá časovou ani bodovou hodnotu, ruší omezení frekvence návštěvy 3x denně na max. 6 hodin/ den, na 30 dnů, poté je nutno zažádat revizního lékaře o prodloužení.
II. Sociální péče v domácím prostředí bývá poskytována terénní pečovatelskou službou za částečnou, nebo plnou úhradu pacientem. Nezbytné životní potřeby jsou nicméně zabezpečovány zdarma. Sociální péče zahrnuje pedikúru, stříhání vlasů, pomoc s běžnými denními činnostmi včetně nákupů, oblékání, mytí a hygieny, praní a žehlení oblečení, donášku jídla a léků, pomoc při stravování apod.
Součástí domácí zdravotně-sociální péče může být i placené zapůjčení kompenzačních pomůcek (invalidní vozíky, polohovací lůžka, klozetová křesla, chodítka, hole aj.).
Praktický lékař může pomoci získat finance na hrazené úkony domácí péče zajištěním příspěvku na péči (tj. zhodnocení stupně závislosti pacienta pro OSSZ). Ideálně by měla být tímto způsobem hrazena většina péče o pacienta (s výjimkou jasně indikovaných úkonů domácí zdravotní péče).
Ambulantní specialisté
Spolupráce s ambulantními specialisty tvoří důležitou součást práce praktického lékaře. V dobře fungující primární péči má praktický lékař pro dospělé na starosti tzv. „gate keeping“, tj. je spojovacím mostem mezi pacientem a odborným specialistou. Vyšetření u ambulantních specialistů může mít důvody diagnostické, terapeutické, posudkové a jejich kombinace.
Častá spolupráce je mezi praktickým lékařem a internistou, očním lékařem, ORL lékařem, diabetologem, ortopedem a neurologem. Praktický lékař odesílá pacienta s žádankou typu "K", kde by měla být vyplněna žádost o vyšetření, terapii, nebo posudkové vyjádření a důležité anamnestické údaje.
Speciální problematikou je kontakt s radiologickými pracovišti, kam praktický lékař odesílá pacienta s žádankou typu "Z".
Pokud specialista indikuje PN, měl by ji vystavit, pacienta dispenzarizovat a po zlepšení stavu předat do péče praktického lékaře. Platí to i opačně, kdy praktický lékař PN vystaví a následně předá ambulantnímu specialistovi, která pacienta začne s daným stavem sledovat.
- Typickým příkladem jsou nelepšící se bolesti zad. Pacient přijde za praktikem, praktik vystaví PN, začne pacienta řešit a léčit, stav se nelepší, tedy je doporučeno neurologické vyšetření, neurolog začne došetřovat, léčit a zvát si pacienta na kontroly a toto je vhodná doba k možnému předání PN neurologovi. Při předání pacienta do péče specialisty obvykle píšu jednu speciální "K žádanku", kde prosím o převzetí a vedení PN.
Specialisté mohou do péče praktického lékaře předat i dlouhodobě dispenzarizované pacienty, typicky jde o pacienty s nekomplikovaným diabetem, pacienty s nekomplikovanou hypothyreózou a nově i pacienty s vybranými onkologickými onemocněními v remisi.
Lůžkoví specialisté
S lůžkovými specialisty se praktický lékař dostává do kontaktu tehdy, pokud odešle svého pacienta k hospitalizaci. Hospitalizace může být akutní, nebo plánovaná. Účel hospitalizace může být diagnostický, terapeutický, nebo obojí. Specifický podtyp plánované hospitalizace je operační zákrok, před kterým praktický lékař obvykle provádí předoperační vyšetření.
Praktický lékař opět odesílá pacienta s žádankou typu „K“, kde by měla být vyplněna žádost o hospitalizaci, důvod odeslání a případně další důležité okolnosti (OA, FA, AA apod.). V neakutních případech se praktický lékař může předem domluvit na termínu přijetí.
Po skončení hospitalizace bývá pacient s propouštěcí zprávou odeslán k praktickému lékaři. V propouštěcí zprávě by měl být uveden další diagnostický nebo terapeutický plán, případně další doporučení (např. kontrolní krevní odběry v čase).
Poznámka z praxe
- Výše uvedené informace jsou hezkou teorií, ale ve skutečnosti je ve vztahu mezi praktickými lékaři a specialisty přítomno mnoho třecích ploch, které mohou vést ke konfliktům. V řadě případů dochází k dohadům ohledně vedení dlouhodobějších PN, ohledně indikací diagnostických metod, ohledně transportu pacientů sanitkou hrazenou ze ZP a mnoha dalších činností. V tomto ohledu platí, že konkrétní zkušenosti budou dosti individuální a budou záviset na přesné oblasti, kde VPL bude svou praxi provozovat. Uvidíte sami, to se nedá jednoduše popsat, to se musí zažít.
