Přednádorové stavy též označujeme jako prekancerózy. Jde o dosti složitou problematiku, protože potenciálních prekanceróz u člověka známe celou řadu. V zásadě lze říci, že prekanceróza je taková tkáň, u které je výrazněji vyšší riziko přeměny ve zhoubný nádor, než je u okolní zdravé tkáně.

Aby to bylo složitější, tak ne každou tkáň v těle splňující výše zmíněnou definici slovem prekanceróza v běžné praxi označujeme. A naopak jindy používáme slovo prekanceróza v přenesenějším významu, kdy jím neoznačíme tkáň, ale určitou chorobu typicky související s vyšším rizikem rakoviny. Není to docela přesné, protože prekanceróza by měl být termín spíše histologický, ale je to tak.

Další komplikací je fakt, že ne ke každé prekanceróze přistupujeme stejně – některé pouze pravidelně sledujeme, jiné se snažíme aktivně odstranit. A do třetice je nutné poznamenat, že člověk s prekancerózou nemá jisté, že onemocní rakovinou vzniklou z této prekancerózy, má „jen“ vyšší riziko jejího vzniku, než má běžná populace.

 

Příčiny: Jaká je příčina vzniku prekanceróz? To je jistě zajímavá otázka, ale nejde na ni jednoduše odpovědět z důvodu velké pestrosti těchto stavů. V zásadě lze říci, že některé prekancerózy vznikají v důsledku kombinace genetických předpokladů a vlivů zevního prostředí. Poměrně důležité je dlouhodobé působení některých faktorů, které způsobují poškozování a dráždění určité tkáně (např. refluxní nemoc u Barrettova jícnu, sluneční záření u kožních prekanceróz, infekce HPV u prekanceróz děložního čípku a tak podobně – viz níže).

 

Diagnostika: Tkáně označované jako prekancerózy se obvykle svým vzhledem odlišují od okolní tkáně a tak je na kůži nebo sliznicích lze do určité míry rozeznat prostým pohledem. Na kůži si vystačíme s očima, při výskytu v dutých orgánech ovšem naše oči potřebují pomoc endoskopických metod. Chceme-li ovšem mít diagnózu přesnou, je nutné získat vzorek tkáně a odeslat jej na histologické vyšetření, které přítomnost prekancerózy potvrdí a případně určí její pokročilost a nebezpečnost. V některých případech při podezření ihned odstraňujeme podezřelou tkáň kompletně a odešleme ji na histologii celou.

K diagnostice lze dodat, že jak postupně narůstají naše vědomosti o vzniku nádorů, které jdou ruku v ruce s vývojem zobrazovacích a dalších diagnostických metod, počet známých prekanceróz bude jistě narůstat. Pokud v jakékoliv tkáni nebo orgánu najdeme pomocí zobrazovací metody nějaké podezřelé ložisko, z něhož jsme schopni vzít bioptický vzorek, pak při nálezu charakteristických přednádorových změn v tomto vzorku lze o prekanceróze hovořit. Na druhou stranu s narůstajícími znalostmi o biologii a medicíně se některé stavy dříve řazené mezi prekancerózy začaly označovat spíše jako časné fáze zhoubných nádorů, které ještě invazivně nerostou do okolí.

 

Některé známé prekancerózy

K prekancerózám patří například níže zmíněné stavy a jedním dechem k tomu dodávám, že nejde o kompletní výčet všech prekanceróz:

 

  • Barrettův jícen – Barrettův jícen je typická prekanceróza. Vzniká u některých lidí v jícnu a důležitým faktorem vzniku je dlouhotrvající poškozování jícnu při refluxní nemoci. U lidí s Barrettovým jícnem je poněkud vyšší riziko vzniku rakoviny jícnu. Postup je nicméně značně individuální – některé případy se pouze sledují, u rizikových podtypů lze postiženou tkáň endoskopicky odstranit.
  • Pagetova nemoc prsu – Pagetova nemoc prsu je prekanceróza postihující mléčnou žlázu v blízkosti bradavky. Je poměrně těžko diagnostikovatelná včas a postupně z ní může vzniknout specifická forma rakoviny prsu známá jako Pagetův karcinom. Ta se šíří povrchově, postihuje kůži a může být zaměněna za nehojící se ekzémovitý zánět prsu šířící se v okolí bradavky
  • Změny na děložním čípku – Takzvaně dysplastické změny na děložním čípku jsou jasnou prekancerózou zvyšující riziko rakoviny děložního čípku a mají úzkou souvislost s HPV infekcemi. Odhalování těchto prekanceróz si kladou za úkol pravidelné gynekologické prohlídky s prohlédnutím čípku a šetrným stěrem z jeho povrchu a cytologickým vyšetřením získaného vzorku.
  • Aktinická keratóza -Aktinická keratóza má podobu nehojících se zarudlých suchých ložisek na kůži, na jejichž povrchu se nachází okrsky odlupujících se kožních šupin. Aktinická keratóza je prekancerózou pro spinaliom.
  • Queyratova erytroplazie – Queyratova erytroplazie je obdobou Bowenovy nemoci na zevním genitálu. Častěji se vyskytuje u mužů na žaludu, méně častěji u žen na vulvě. Opět má podobu zarudlé skvrny a opět je u ní vyšší riziko spinaliomu.
  • Leukoplakie - Leukoplakie znamená postižení sliznice, při kterém se její přirozený nerohovějící epitel začne měnit na rohovějící. Na první pohled má leukoplakie podobu bílého zabarvení postižené sliznice.
  • Některé polypy – Polypy dutých orgánů mohou být prekancerózami. Samozřejmě je ale nutné zmínit, že ne každý polyp takto můžeme chápat. Polyp je obecný pojem a pouze u určitých polypů je vyšší riziko přechodu do zhoubného nádoru. Typickým příkladem jsou některé adenomové polypy střeva.
  • Familiární adenomatózní polypóza (FAP) – Toto vrozené geneticky podmíněné onemocnění souvisí s výše uvedenými polypy. Uvedl jsem ho zde schválně, protože jde o typický příklad vrozené nemoci, o které hovoříme jako o prekanceróze. Ve skutečnosti, chceme-li být přesní, tak nemoc samotná prekancerózou není, ale vznikají u ní mnohočetné adenomové polypy trávicí trubice a ty už prekancerózami jsou. Drtivá většina lidí s FAP bez léčby onemocní rakovinou tlustého střeva ještě v mladém věku.
  • Prekancerózy v širokém slova smyslu – Jako prekancerózu můžeme teoreticky chápat každé onemocnění, které zvyšuje riziko vzniku nádorového onemocnění. V běžné lékařské praxi však nejsme zvyklí o nich jako o prekancerózách uvažovat, protože zvýšené riziko vzniku zhoubného nádoru je u nich pouze jednou z celé řady možných komplikací, přičemž ostatní komplikace stojí více v popředí. Chorob z této skupiny by se dalo uvést hodně, mne jen tak z hlavy napadá např. chronický zánět slinivky břišní (zvyšuje riziko rakoviny slinivky břišní), jaterní cirhóza (většina případů rakoviny jater vzniká právě v terénu cirhózy) a ulcerózní kolitida (při dlouhodobém trvání poněkud zvyšuje riziko rakoviny tlustého střeva v jeho postiženém úseku).

 

Zdroje

https://www.webmd.com

https://blog.dana-farber.org

https://www.sciencedirect.com

 


Pomohl vám můj web? Zvažte prosím jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  zdroje: základní zdroje textů