Rektum

Rektum (rectum, konečník) je konečný úsek tlustého střeva, který v anální oblasti vyúsťuje na povrch těla. Jde o značně specifickou oblast, která se od zbytku tlustého střeva v řadě ohledů odlišuje, a proto jí věnuji vlastní text. Rektum je dlouhé 10-15 centimetrů, přičemž se skládá z delší ampuly a krátkého análního kanálu. Ampula není zcela rovná, najdeme v ní tři příčné řasy poloměsíčitého tvaru. Prostřední je nejmohutnější a označuje se jako Kohlrauschova řasa. V análním kanále se nachází podélné řasy známé jako columnae anales.

 

Stěna rekta

Stěna rekta v podstatě odpovídá stěně zbytku tlustého střeva. V análním kanálu postupně vymizí Lieberkühnovy krypty a jednovrstevný cylindrický epitel se změní na nerohovějící vrstevnatý dlaždicový epitel a ten postupně přechází na rohovějící. Oblast změny epitelů se označuje jako linea dentata.

Povrchovou serózu najdeme jen v horní části rekta, která je uložena v peritoneu.

Uzávěr análního otvoru je zajištěn dvěma svěrači z hladké a příčně pruhované svaloviny. Sphincter ani internus (vnitřní) je tvořen hladkou svalovinou, sphincter ani externus (zevní) je příčně pruhovaný a je součástí svalové hráze.

 

Cévní a nervové zásobení rekta

Stran cévního zásobení je rektum místem, kde se setkávají dva vzájemně anastomozující tepenné i žilní systémy. Tepenné zásobení je zajištěno třemi párovými tepnami (arteria rectalis superior, media a inferior).

• arteria rectalis superior je větví arteria mesenterica inferior

• arteria rectalis media je párová tepna vycházející z příslušné arteria iliaca interna

• arteria rectalis inferior je párovou větví příslušné arteria pudenda interna

 

Žilní odtok je zajištěn třemi párovými žilami (vena rectalis superior, media a inferior), které představují jednu z portokaválních anastomóz. Ve stěně rekta vytvářejí žíly mohutnější pleteně, které se mohou stát základem vnitřních i zevních hemoroidů.

• vena rectalis superior (horní) – vede krev z horní části rekta do vena mesenterica inferior a tudy do vena portae

• venae rectalis media (střední) – vede krev ze střední části rekta do vena iliaca interna a tudy do vena cava inferior

• vena rectalis inferior (dolní) – odvádí krev z horní části rekta do vena pudenda interna, z ní do vena iliaca interna a tudy opět do vena cava inferior

 

Nervové zásobení rekta včetně vnitřního svěrače (sphincter ani internus) zajišťuje zejména sympatikus a parasympatikus, které přichází k rektu splanchnickými nervy. Příčně pruhované svaly pánevního dna včetně zevního svěrače (sphincter ani externus) jsou zásobeny nervy z plexus sacralis.

Kromě toho je v trávicí trubici přítomen tzv. enterický systém, který umí fungovat autonomně, nebo je řízen sympatikem a parasympatikem. Představují ho dvě nervové pleteně ovlivňující motilitu, prokrvení a sekreci různých sloučenin trávicí trubice. První pleteň se nachází v submukóze a označuje se jako plexus submucosus Meissneri. Uvnitř muscularis propria mezi vrstvou cirkulární a podélné svaloviny je plexus myentericus Auerbachi.

 

Proč je to důležité?

• Vyšetření konečníku prstem je důležitou součástí vyšetření při podezření na některá onemocnění trávicí trubice a u muže lze při tomto vyšetření nepřímo nahmatat a zhodnotit tkáň prostaty.

• Zřejmě nejčastějším onemocněním oblasti rekta jsou hemoroidy.

• Oblast análního kanálu může být postižena vznikem bolestivé řitní trhliny.

• Nádorová onemocnění konečníku jsou v podstatě dvou typů. Hlouběji nad linea dentata se vyskytují klasické adenokarcinomy jako ve zbytku tlustého střeva, tj. klasická „rakovina tlustého střeva“. Pod linea dentata se vyskytují spíše jiné typy nádorových onemocnění, které jsem shrnul v textu „rakovina řitního otvoru“.

• Rektum, anální kanál a okolní tkáně bývají postiženy zánětem se vznikem píštělí u některých forem Crohnovy nemoci. Rektum je vždy postiženo u ulcerózní kolitidy.

• Při narušení inervace análních svěračů, či při jejich přímém poškození hrozí inkontinence stolice. K poranění může dojít například u komplikovaných porodů.