Retina je vnitřní vrstva oční koule. Rozlišujeme její optickou část (pars optica retinae) a „slepou“ část (pars caeca retinae). Optická část se nachází po obvodu zadní komory oční a obsahuje světločivné buňky. „Slepá část“ sítnice je na přední straně zadní komory a zezadu pokrývá i corpus ciliare. Tato část sítnice neobsahuje světločivné buňky.
Nás samozřejmě zajímá zejména optická část retiny, kde je přítomno smyslové ústrojí zraku. Tato světločivná část retiny je poměrně složitá a skládá se z celé řady vrstev (dohromady až 10 vrstev). Zjednodušeně její struktura vypadá tak, že vzhledem ke sklivcové dutině je nejvíce v hloubce tenká pigmentová vrstva pohlcující světelné záření. Nad ní je vrstva vlastních světločivných buněk označovaných jako tyčinky a čípky. Tyto buňky jsou schopné měnit zachycené světelné záření na elektrické impulsy. Tyčinky zajištují černobílé vidění, ale jsou velmi citlivé a jsou schopny přijímat podněty i při horším osvětlení a za šera. Čípky zajišťují barevné vidění, ale potřebují ke své funkci vyšší úroveň osvětlení.
Více povrchově je vrstva bipolárních buněk, což jsou neurony přijímající informace od světločivných buněk a předávající je dále.
Nejblíže k dutině zadní komory je vrstva gangliových buněk, což jsou opět neurony. Přijímají signály od bipolárních buněk a posílají je dále. Axony těchto gangliových buněk jsou velice dlouhé, uvnitř sítnice míří do jediné oblasti známé jako papila zrakového nervu a zde jako optický nerv vystupují z oka. Optický nerv je tedy tvořen axony gangliových buněk sítnice.
Kromě těchto tří typů buněk (světločivné buňky, bipolární buňky a gangliové buňky) se v sítnici nachází buňky, které ovlivňují nervový přenos vzruchů mezi jednotlivými vrstvami buněk a podpůrné buňky, které se dají zařadit mezi gliové buňky.
Žlutá a slepá skvrna sítnice
Největší koncentrace čípků je v oblasti sítnice známé jako žlutá skvrna (macula lutea) a to zejména v prohlubni v jejím středu (fovea centralis). Právě zde vzniká nejkvalitnější obraz. Tyčinky i čípky obsahují speciální pigmenty (nejznámější je rhodopsin tyčinek), které efektivně absorbují světelné záření. V místě výstupu zrakového nervu (papila zrakového nervu) a vstupu krevních cév do bulbu nejsou žádné tyčinky a čípky přítomny a světelné podněty dopadající na toto místo nejsou vnímány. Hovoříme o tzv. slepé skvrně.
Cévní zásobení retiny
Podstatná část retiny je zásobena z arteria centralis retinae, okrajovější vrstvy přijímají tepennou krev z choroidey.
Zrakový smysl
Světlo prochází okem přes rohovku, přední komoru a čočku, přičemž čočka díky akomodaci zajistí, aby světlo po průchodu sklivcem dopadlo na sítnici. Ideální místo dopadu světelných paprsků je macula lutea, kde vzniká nejlepší obraz. Na sítnici prochází světlo vrstvami gangliových a bipolárních buněk až dorazí ke světločivným buňkám. Zde se dopadající světelná energie transformuje za účasti zrakových pigmentů na elektrické vzruchy, které jsou předány bipolárním buňkám a z nich buňkám gangliovým. Dlouhá nervová vlákna (axony) gangliových buněk pak jako nervus opticus vedou vzruchy do mozku. Důležitá je i role pigmentové vrstvy ležící zevně od světločivných buněk. Tato vrstva zachycuje světelné záření, které prošlo vrstvou světločivných buněk, pohlcuje ho a brání odrazům světelného záření zpět ke světločivným buňkám.
Schéma - světelné paprsky prochází čočkou a sbíhají se na sítnici v místě mělké prohlubně fovea centralis
Proč je to důležité?
-
Vyšetření očního pozadí pomocí oftalmoskopu je poměrně důležité, protože zde mohou být objeveny jak při řadě chorobných procesů oka (např. degenerace žluté skvrny), tak u systémových onemocnění (např. hypertonická retinopatie a diabetická retinopatie). Více informací najdete v příslušném textu.
-
Otok papily zrakového nervu je nález viditelný při vyšetření očního pozadí, který typicky vzniká u nitrolební hypertenze. Více najdete v příslušném textu.
-
Diabetická retinopatie je charakteristickou komplikací cukrovky. Principem tohoto onemocnění je poškozování drobných cév oka s novotvorbou nových. Novotvořené cévy jsou nicméně nepříliš kvalitní a mohou krvácet, v důsledku čehož může dojít i k odchlípení sítnice. Více najdete v příslušném textu.
-
Odchlípení sítnice je stav, při kterém se většina vrstev sítnice odchlípí od nejhlubší pigmentové vrstvy. K odchlípení může dojít například při průniku tekutiny sklivce nebo krve do sítnice. Důsledkem bývá porucha zraku na postiženém oku. Více najdete v příslušném textu.
-
Makulární degenerace (degenerace žluté skvrny) je časté chronické onemocnění postihující zejména seniory, které se projevuje postupnou degenerací macula lutea a v důsledku toho zhoršováním zraku. Více najdete v příslušném textu.
-
Dalekozrakost a krátkozrakost vznikají v důsledku toho, že se světelné paprsky z určité vzdálenosti nesbíhají na sítnici, ale mimo ni. U dalekozrakosti (hypermetropie) se sbíhají ZA sítnicí, u krátkozrakosti (myopie) se sbíhají PŘED sítnicí. Obvyklou metodou korekce je použití brýlí, což jsou vlastně skleněné čočky, které mají daný stav korigovat. Více najdete v textech o dalekozrakosti a krátkozrakosti.
-
Šeroslepost je stav, při kterém je zhoršená funkce tyčinek sítnice a v důsledku toho se objevuje zhoršení zraku při nižší intenzitě okolního osvětlení. Více o příčinách najdete v příslušném textu.
