Scintigrafie neboli zkráceně „scinti“ je základní vyšetření v nukleární medicíně. Ve skutečnosti se ovšem jedná o celou skupinu vyšetření různých orgánových systémů, jak si povíme dále.
Princip: Základním principem je podání radiofarmaka a následně sledování jeho rozmístění v těle. Radiofarmakum je radioaktivní látka, která má krátký poločas rozpadu, tj. její radioaktivita velmi rychle vymizí. Používají se radioaktivní formy nejrůznějších prvků – technecium, thalium, krypton apod. Způsob jejich aplikace také není jednotný. Některá radiofarmaka se aplikují do žíly, jiná se vdechují – závisí na konkrétním typu vyšetření. Scintigrafie pak funguje na tom principu, že určitá radiofarmaka se více, či naopak méně hromadí v místech některých chorobných procesů.
Využití: Největší využití v klinické praxi má scintigrafie kostí, skeletu a myokardu (srdečního svalu). Kromě toho se však provádí i scintigrafické vyšetření jiných orgánů a celotělové scany.
1. Scintigrafie plic – Tato metoda má velký význam v diagnostice plicní embolie. V ideálním případě provádíme tzv. ventilačně-perfuzní scan (V/P scan). Při ventilačním testu vdechuje pacient radiofarmakum a pak se provedou snímky plic. Radiofarmakum svým rozvrstvením ukáže, které části plic jsou vzdušné, a které nedýchají. Při perfuzním scanu se radiofarmakum aplikuje do žíly a pak na snímcích sledujeme průtok krve plícemi. Nakonec výsledky obou vyšetření spojíme. Plicní embolie je charakteristická uzávěrem plicních tepen krevními sraženinami, v určitých částech plic proto vymizí krevní průtok (výpadek perfuze), ale vzduch se do plicních sklípků v těchto částech dostane (ventilace je zachována).
2. Scintigrafie myokardu – Využíváno je thaliové radiofarmakum, které se aplikuje do žíly a pak sledujeme jeho rozvrstvení v srdci, kdy nízkou koncentraci nalezneme v místě poinfarktových jizev a místech s nedostatkem kyslíku (tj. oblastí postižených ischemickou chorobou srdeční).
3. Scintigrafie kostí – V tomto případě se podá radiofarmakum a následně se sleduje jeho rozložení v kostech. Nejrůznější nemoci včetně zánětů kostí, zlomenin a nádorových procesů včetně kostních metastáz je spojeno se změnami koncentrace radiofarmaka v daném místě.
4. Scintigrafie štítné žlázy - Scintigrafie štítné žlázy je cenné vyšetření, které umožňuje hodnocení metabolické aktivity její tkáně, aktivitu případných uzlů apod. Principem je zvýšené vychytávání použitého radiofarmaka v tkáni štítné žlázy s vyšší aktivitou.
Pozn: Zajímavý rozdíl scintigrafie oproti CT vyšetření či rentgenu je v tom, že u scintigrafie vychází záření z pacienta (radiofarmakum) a přístroj toto záření zachytává. U rentgenu a CT vyšetření vychází záření z vyšetřovacího přístroje.
Příprava: Žádná zvláštní příprava není obvykle nutná, v některých případech však musí být pacient před vyšetřením nalačno.
Nevýhody: Jistou nevýhodou je vystavení pacienta radioaktivním látkám, dávka ozáření je však velice nízká.
Výhody: Vyšetření je snadné, pro pacienta nezatěžující, nebolestivé a dokáže nám popsat celou řadu chorobných stavů.
Zdroje
https://www.cancer.gov
https://www.radiologyinfo.org
