Sérologické vyšetření je často používanou laboratorní metodou, která spočívá ve vyšetření tělní tekutiny pacienta (obvykle krevního séra) za využití protilátek.
Princip: Základem sérologie je schopnost detekce protilátek (imunoglobulinů) nebo antigenů v krevním séru vyšetřovaného. Protilátky jsou sloučeniny bílkovinné povahy, které se umí specificky vázat na určité cílové struktury známé jako antigeny. Při vlastním vyšetření využíváme právě těchto vlastností a po vzniku vazby antigen-protilátka pak máme různé techniky, jak přítomnost hledaného antigenu, či protilátky potvrdit a případně i vyhodnotit jeho/její koncentraci ve vzorku.
Využití: Sérologické metody můžeme využít k potvrzení kontaktu pacienta s určitými infekčním organizmem za předpokladu, že si proti němu stihl vytvořit protilátky. Podle typu protilátek můžeme navíc odlišit, zda jde o infekci probíhající, nebo proběhlou v minulosti.
Další důležitou indikací pro sérologii je pomoc v diagnostice různých autoimunitních nemocí, pro které jsou typické některé konkrétní autoprotilátky. To jsou protilátky, které jsou zaměřeny proti tkáním našeho těla.
Hlavní podtypy zjišťovaných protilátek jsou:
IgG – Imunoglobuliny G patří mezi nejčastější podtyp protilátek. Tvoří základ obrany proti infekčním mikroorganizmům a v organizmu přetrvávají mnohdy i dlouhou dobu po setkání s infekcí. Případně najdeme zvýšené příslušné IgG tehdy, pokud byl dotyčný člověk proti nemoci očkován. Většina sérologických metod využívá právě detekci IgG.
IgA - Imunoglobuliny tohoto typu jsou zodpovědné zejména za funkci slizniční imunity, kde pomáhají bránit průniku mikroorganizmů hlouběji do lidského organizmu. Zjišťují se například při detekci slizničních infekcí a celiakie (protilátka IgA proti tkáňové transglutamináze).
IgM - IgM se podílí na akutní odpovědi proti cizorodému antigenu a po jeho zlikvidování koncentrace IgM poměrně rychle klesá. Hodnocení hladiny IgM je proto důležité pro stanovení přítomnosti akutní infekce v organizmu pacienta.
IgE – IgE se podílí na imunitních reakcích zaměřených proti parazitům a na průběhu alergických reakcí. Hodnocení zvýšeného celkového množství IgE protilátek v krvi má největší význam u různých alergických stavů, pro něž je toto zvýšení typické.
IgD – Imunoglobuliny tohoto typu se v běžných sérologických vyšetřeních nevyužívají.
A zapomenout nesmíme ani na použití sérologie v trasfuzní medicíně ke zjištění kompatibility krevní skupiny příjemce transfúze a krevní konzervy. Podstatou jsou roztoky obsahující protilátky proti základním krevním antigenům (A a B), jejichž malé množství po zamíchání se vzorkem odpovídající krevní skupiny způsobí viditelné shlukování (aglutinace) červených krvinek.
Příklad 1: Abychom lépe pochopili možnosti sérologie, rozvinul bych výše zmíněný příklad s detekcí IgA protilátek proti tkáňové transglutamináze (anti-tTG IgA) v diagnostice celiakie. Pacienti s celiakií mají v krvi zvýšené množství těchto protilátek. Vezmeme pacientovi vzorek krve a jako antigen přidáme synteticky vytvořený enzym tkáňová transglutamináza. Přítomnost protilátek, které se na enzym navážou můžeme potvrdit chemiluminiscenčními metodami (to už je pro tento text dosti složité).
Příklad 2: Chceme v séru detekovat protilátky proti hepatitidě A u pacienta se zvýšenými jaterními testy. Dokážeme detekovat protilátky anti-HAV celkové, a specifické anti-HAV IgM protilátky. Pokud má člověk pozitivní pouze celkové anti-HAV, tak v minulosti infekci hepatitidou A prodělal, nebo byl očkován. Pokud má pozitivní celkové anti-HAV i anti-HAV IgM, tak nejspíše právě infekci prodělává. Při negativních obou typech protilátek se s infekcí dosud nesetkal, nebo si ještě nestačil protilátky vytvořit (což je u příznakové formy nicméně nepravděpodobné).
Výhody: Velkou výhodou je dostupnost většiny běžnějších sérologických metod, rozumná cena a nízká zátěž pro pacienta (postačí jen odběr vzorku žilní krve).
Nevýhody: Samotné vyšetření moc nevýhod nemá, je neinvazivní a dobře dostupné. Jako asi hlavní problém bych v řadě případů uvedl obtíže s interpretací výsledků. Platí to zejména v diagnostice infekčních stavů. U řady nemocí totiž můžeme člověka nabrat ve chvíli, kdy je sice nemocný, ale ještě si protilátky nevytvořil a negativní výsledek sérologie nás může mást. Ještě větší problém může být přetrvávající hladina protilátek u člověka, který infekci v minulosti prodělal a nyní vykazuje příznaky, které ve skutečnosti s infekcí vůbec nesouvisí. Z tohoto hlediska jsou infekčními lékaři velmi neoblíbené časté odběry protilátek na borelie.
Zdroje
