Slezina (splen, lien) je orgán dutiny břišní, který se nachází v levém podžebří pod bránicí a je významnou součástí lymfatické soustavy. Je oválná a svým tvarem může lehce připomínat ledvinu. Cévy do sleziny vstupují v oblasti tzv. hilu. Slezina u průměrného člověka dosahuje délky 10-14 centimetrů. Slezina má úzký anatomický vztah k levé ledvině a obvykle těsně naléhá na tlusté střevo v místě ohybu, kde příčný tračník přechází v sestupný tračník (tzv. lienální flexura).
Struktura sleziny
Na povrchu sleziny se nachází seróza (jde vlastně o peritoneum) a ještě nad ní je vazivové pouzdro, které pomáhá slezinu chránit. Toto pouzdro obsahuje i hladké svalové buňky. Pouzdro je roztažitelné, ale na druhou stranu je do určité míry schopno i kontrakce. V oblasti hilu sleziny toto vazivové pouzdro vytváří septa, která pronikají do sleziny a rozdělují její tkáň na více částí. Tato septa označujeme jako trabekuly, probíhají v nich menší tepny a žíly.
Stroma sleziny je tvořeno vazivem, které má zejména podpůrnou funkci. Vlastní funkční tkáň sleziny (parenchym sleziny) má dvě hlavní formy – červenou a bílou pulpu (dřeň).
Červená pulpa tvoří většinu parenchymu sleziny. Obsahuje shluky makrofágů a plazmocytů podporované vazivovou tkání a slezinné sinusy. Slezinné sinusy jsou specifickým podtypem krevních cév, které jsou rozšířené, a jejichž endotelové buňky mezi sebou mají mezery. Krev jimi relativně pomalu protéká, krevní elementy se mohou otvory v endotelu dostávat mimo sinusy do okolní červené pulpy a zase se vracet zpátky.
Bílá pulpa je v podstatě lymfatická tkáň, která je v úzkém vztahu s krevními cévami sleziny. Rozlišujeme několik odlišných částí bílé pulpy:
-
PALS – Periarteriální lymfatická pochva je vrstva lymfatické tkáně okolo tepen, které odstoupily z trabekulárních arterií. PALS má dvě vrstvy, vnitřní je tvořena T-lymfocyty, zevní obsahuje B-lymfocyty i T-lymfocyty.
-
Lymfatické folikuly – Obsahují zrající B-lymfocyty a antigen prezentující buňky. Při kontaktu s antigenem dochází k aktivaci B-lymfocytů, které mohou tvořit protilátky.
-
Marginální zóna (zona marginalis) – Jde o okrajovou zónu na hranici bílé pulpy s červenou pulpou, kromě lymfocytů se v ní nacházejí zejména antigen prezentující buňky.
Velmi zjednodušené schéma průběhu jedné z mnoha cév v bílé a červené pulpě
Cévní zásobení sleziny
Slezina je velice dobře prokrvena. Krev je do sleziny přiváděna tepnou známou jako arteria lienalis, která odstupuje z truncus coeliacus. Tepna se větví na tenčí větve, které probíhají uvnitř vazivových trabekul a jejich nejmenší větve nakonec vstupují do parenchymu sleziny. Jako tzv. centrální arterie prochází bílou pulpou, která je bohatá na lymfocyty, následně se dostávají do červené pulpy, kde se charakter cév změní na tzv. slezinné sinusy. V oblasti slezinných sinusů probíhá selekce erytrocytů a jejich destrukce. Za oblastí sinusů začínají slezinné žíly. Ty se postupně spojují do větších žil, které opět probíhají uvnitř vazivových trabekul až do hilu, kde jejich soutokem vzniká jedna odvodná žíla známá jako vena lienalis, která ústí do vena portae.
Funkce sleziny
-
Imunitní funkce – Ve slezině zrají lymfocyty a mohou se z ní dostávat do periferní krve. Slezinu lze považovat za důležité obranné místo imunitního systému a současně za pozoruhodný filtr krve. Dochází zde k častým kontaktům imunitního systému s cizorodými antigeny, ty jsou pohlcovány antigen prezentujícími buňkami a následně prezentovány lymfocytům, které si vytváří schopnost proti danému antigenu působit cytotoxicky, nebo produkcí protilátek.
-
Destrukce červených krvinek – Červené krvinky jsou v červené pulpě sleziny destruovány a rozkládány. Stává se to zejména starým erytrocytům (běžná délka života erytrocytu je cca 120 dnů), ale postiženy bývají ve zvýšené míře i erytrocyty deformované vlivem nějaké choroby (například erytrocyty u srpkovité anemie). Jako důležité produkty rozpadu hemoglobinu při tom vzniká bilirubin a železo. Bilirubin je následně metabolizován játry a vylučován do žluči.
-
Zásobárna krve – Ve slezině je uloženo asi 250 mililitrů krve, která může být kompenzačně uvolněna do krevního oběhu při náhlé ztrátě krve. Na tomto uvolnění napomáhá pouzdro sleziny, které se může kontrahovat a krev vytlačit.
-
Krvetvorba – Krvetvorba probíhá za normálních okolností ve slezině pouze ve fetálním období a po narození vymizí.
Proč je to důležité?
-
Slezina je za normálních okolností vyšetřitelná pouze zobrazovacími metodami, nejdostupnější je ultrazvuk. Nezvětšená slezina není hmatná.
-
Zvětšení sleziny (splenomegalie) typicky doprovází některá hematologická onemocnění, více informací najdete v příslušném textu.
-
Ačkoliv je slezina dobře chráněná levými žebry, může u větších traumat (např. autonehody) dojít k jejímu natržení. Kvůli vysokému stupni prokrvení mají tato poranění tendenci masivně krvácet. Zůstane-li pouzdro intaktní, může krvácením mezi pouzdrem a slezinou vzniknout ohraničený hematom. Při narušení integrity pouzdra dochází ke krvácení do dutiny břišní, které bez adekvátní pomoci končívá hemoragickým šokem a smrtí. Více najdete v textu o poranění sleziny.
-
Slezina je orgán postradatelný. U některých lidí se nemusí vůbec vyvinout (asplenismus), u jiných musí být během života chirurgicky odstraněna (například po poranění, nebo u některých těžších forem hematologických nemocí spojených s abnormálním rozpadem erytrocytů ve slezině). U jedinců po odstranění sleziny byl nicméně pozorován vyšší výskyt fatálních infekcí, a proto jsou u nich v ČR hrazena ze zdravotního pojištění některá očkování (viz příslušný text).
