Přítomnost tekutiny v osrdečníku se odborně označuje jako fluidoperikard. Jde o stav, který může být v řadě případů nalezen náhodně u člověka bez jakýchkoliv příznaků, u jiných jedinců mohou být klinické projevy fluidoperikardu dramatické a skončit i smrtí dotyčného. Před výčtem vlastních příčin tohoto stavu je nutné si definovat osrdečník. Osrdečník (perikard) je zjednodušeně řečeno vak okolo srdce. Má ochrannou funkci a za normálních okolností se v něm nachází minimální množství tekutiny.
Příčiny: Proč se může v osrdečníku vytvořit tekutina? Možných příčin je celá řada, uveďme si ty nejčastější a klinicky nevýznamnější.
1. Zánět osrdečníku – Zánět osrdečníku (perikarditida) je typickou příčinou vzniku tekutiny v osrdečníku. Příčiny mohou být infekční i neinfekční. Z infekčních jde zejména o infekci osrdečníku některými viry (coxsackie viry, echoviry), z neinfekčních může jít například o zánět související s nedávno proběhlým infarktem (tzv. Dresslerův syndrom) nebo o zánět v rámci řady autoimunitních nemocí.
2. Snížená funkce štítné žlázy – Těžké formy tohoto stavu mohou vyústit v tzv. myxedém, kdy řada tkání v organizmu začne být prosáklá tekutinou. Součástí myxedému může být přítomnost tekutiny v řadě tělesných dutin včetně osrdečníku.
3. Nádorová onemocnění – Pokročilejší formy nádorových onemocnění mohou vyvolat tvorbu tekutiny v tělesných dutinách včetně osrdečníku.
4. Selhávání ledvin – Těžké formy selhávání ledvin jsou spojeny s hromaděním dusíkatých zplodin a mohou vyústit ve stav známý jako uremie. Kromě řady dalších příznaků ji typicky doprovází i vznik fluidoperikardu.
5. Protržení srdeční stěny – V tomto případě je tekutinou v osrdečníku krev, která se vylila ze srdečních dutin. Příčinou může být působení zevní síly (úraz, záměrný útok) nebo těžké poškození myokardu při akutním infarktu. Vzhledem k rychlosti vzniku je tento stav obvykle smrtelný. Z historického hlediska je nutno zmínit smrt císařovny Sissi v důsledku atentátu, kdy jí útočník probodl osrdečník pilníkem (detaily viz. text o tamponádě srdeční).
Projevy: Jak již bylo řečeno v úvodu, příznaky mohou být velmi pestré. Malé množství tekutiny v osrdečníku se nemusí nijak projevit. Větší množství tekutiny již příznaky mít může, ty bývají tím výraznější, čím je nárůst objemu tekutiny rychlejší. Problém je ryze mechanický – tekutina zvenčí tlačí na srdeční oddíly a může narušit pumpovací schopnost srdce. Tento efekt označujeme jako tamponádu srdeční, jejím projevem je vznik akutního srdečního selhání s šokovým stavem, bezvědomí a smrt.
Diagnostika: Větší množství tekutiny v osrdečníku může být viditelné na rentgenu hrudníku jako rozšířený srdeční stín. Přesnou diagnózu určí echokardiografie, která pomůže odhadnout i množství tekutiny v okolí srdce.
Terapie: Tekutinu v osrdečníku považujeme za pouhý příznak, a proto ji v drtivé většině řešíme nepřímo léčbou vyvolávajícího onemocnění s opakovanými ECHO kontrolami, aby se vyloučil nárůst objemu tekutiny. Pouze v případě, že tekutiny je velké množství a hrozí tamponáda, je možné pod ultrazvukovou kontrolou vak osrdečníku nabodnout jehlou a tekutinu odsát.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.ncbi.nlm.nih.gov
