Transverzální myelitida je formou akutního zánětu míchy. Tento zánět postihuje pouze její určitý úsek, ale obvykle (ačkoliv ne vždy) v celé jeho šíři.
Příčiny: Téměř v polovině případů není příčina transverzální myelitidy jasná. U řady případů se předpokládá poškození míchy nějakou virovou, bakteriální (např. borelióza), nebo parazitární infekci, nebo imunitní reakcí na tuto infekci – tyto případy označujeme jako parainfekční transverzální myelitidu. Další velká skupina případů bývá spojena s nějakým autoimunitním onemocněním, jako jsou roztroušená skleróza, sarkoidóza, Sjögrenův syndrom, lupus, některé vaskulitidy a další. Častěji byly případy transverzální myelitidy pozorované po různých očkováních, ale ne v takové míře, aby kvůli nim bylo určité očkování nedoporučeno. A last but not least – byly popisovány i paraneoplastické případy transverzální myelitidy (tj. transverzální myelitida vzniklá jako příznak některých nádorových nemocí). Obecně se většina případů objevuje u dospívajících a mladých dospělých, ve vyšším věku jsou případy transverzální myelitidy vzácnější.
Projevy: Transverzální myelitida se projevuje narušením funkce míchy v místě poškození a pod ním, což vede ke vzniku poruch hybnosti a citlivosti některých částí těla. To se nejvíce projevuje svalovou slabostí horních a dolních končetin a brněním částí těla. Poměrně typické je postižení míchy ovlivňující trávicí trakt, vylučovací a pohlavní soustavu, takže u postiženého člověka se mohou objevit problémy s trávením, s močením (zhoršené vyprazdňování nebo naopak inkontinence) a speciálně u mužů bývají přítomny poruchy erekce. Velmi nápadným příznakem je vznik bolesti v místě míšního postižení, typicky to bývá bederní oblast zad. Symptomy se někdy mohou rozvíjet během hodin, jindy to trvá déle (dny až týdny).
Diagnostika: Příznaky odpovídající transverzální myelitidě by měl vyšetřovat neurolog. Kromě anamnézy a základního fyzikálního vyšetření se uplatňují zobrazovací metody, z nichž velký význam má magnetická rezonance míchy. V rámci hledání vyvolávajícího onemocnění se mohou provádět i krevní náběry včetně sérologie a případně i lumbální punkce.
Prognóza: Prognóza je nejistá. Udává se, že asi u třetiny pacientů do několika měsíců příznaky zcela vymizí, u třetiny se zlepší jen částečně a u třetiny mají tendenci přetrvávat.
Léčba: Základem vlastní léčby jsou léky ze skupiny kortikoidů, které mají obvykle silný a rychlý efekt. Kromě toho je velice důležitá rehabilitace, která musí být komplexní a dlouhodobá. Je-li zjištěno jiné vyvolávající onemocnění, měla by být součástí terapeutické odpovědi léčba této choroby (pokud je možná).
Zdroje
