Trávení potravy je hlavní funkcí trávicí soustavy. Trávení je fyzikální a chemický proces, který probíhá v řadě etáží trávicí trubice za přispění jater a pankreatu. Cílem trávení je rozklad složitějších sloučenin na jednoduché živiny (vlastní digesce v užším slova smyslu) a jejich následné vstřebání (absorpce).
Trávení začíná již v ústní dutině, zde dominuje trávení mechanické, kdy jsou sousta rozmělňována za účasti žvýkacích svalů, zubů a jazyka. Na trávení se podílí i sliny, které zvlhčují potravu a usnadňují její mechanické zpracování. Kromě toho se účastní i chemického trávení díky přítomnosti slinné amylázy, která štěpí polysacharidy. Méně známá je sekrece slinné lipázy, která zahajuje trávení tuků.
V žaludku probíhá intenzivní mechanické i chemické trávení. Mechanické je dáno pohyby žaludku umožněnými silnou svalovou vrstvou a chemické je zajištěno působením kyseliny chlorovodíkové, sekrecí pepsinogenu, vnitřního faktoru (váže se na vitamin B12 – viz níže) a žaludeční lipázy (viz text o žaludeční sekreci).
V duodenu probíhá zejména intenzivní chemické trávení, které je zajištěno kombinací žluči a pankreatickou šťávou. Tráveny jsou v podstatě všechny složky potravy pomocí pankreatických trávicích enzymů, které vznikají v neaktivní formě a aktivují se až ve střevě (trypsinogen a chymotrypsinogen, pankreatická lipáza, amyláza, nukleáza, elastáza aj.). Žluč působí disperzi tukových částic a výrazně usnadňuje jejich trávení. V duodenu začíná probíhat významná absorpce živin.
Mechanické trávení v duodenu a v dalších částech trávicí trubice pokračuje v méně intenzivní podobě nadále. Umožňují ho peristaltické a kývavé pohyby střev, které posouvají a promíchávají tráveninu.
V jejunu a ileu pokračuje intenzivní absorpce většiny základních živin a vitaminů. V terminálním ileu probíhá reabsorpce většiny konjugovaných žlučových kyselin, které byly přítomné ve žluči. Kromě toho zde probíhá absorpce vitaminu B12 ve vazbě na vnitřní faktor.
V tlustém střevě probíhá zejména absorpce vody a elektrolytů. Kromě toho zde dochází k metabolizaci řady nevstřebaných látek střevními bakteriemii. Pro člověka má význam např. bakteriální tvorba vitaminu K.
Enzymy střevní sliznice
Na vlastním trávení se podílí trávicí enzymy sliznice tenkého střeva, které jsou lokalizovány v oblasti kartáčového lemu enterocytů. Vyskytuje se zde velké množství peptidáz (enzymy štěpící peptidy až na jednotlivé aminokyseliny), z nichž velmi důležitá je enterokináza v duodenu. Ta totiž pomáhá aktivovat trypsinogen na trypsin. Další enzymy střevní sliznice zahrnují především enzymy štěpící disacharidy (např. laktáza štěpící laktózu, sacharáza štěpící sacharózu apod.).
Řízení trávení
Průběh trávení je řízen nervově a humorálně, přičemž oba systémy se vzájemně mohou ovlivňovat. Nervové řízení je umožněno autonomním enterickým systémem, parasympatikem (zvyšuje sekreci slin a trávicích šťáv a zvyšuje motilitu trávicí trubice) a sympatikem (účinkuje opačně).
Humorální řízení digesce je zajištěno především celou řadou enzymů tvořených v trávicím traktu. Příkladem je gastrin, cholecystokinin, sekretin, gastrický inhibiční peptid, vazoaktivní intestinální peptid a somatostatin.
Proč je to důležité?
-
Vážnější důsledky poruch trávení a vstřebávání jsem popsal v textu o poruše vstřebávání živin.
-
Jeden z podtypů zánětu žaludku (autoimunitní gastritida) vede ke ztrátě funkce parietálních buněk. To za prvé způsobuje poruchu tvorby HCl (achlorhydrie) a za druhé dochází k narušení tvorby vnitřního faktoru.
-
Intolerance laktózy je poměrně častý stav, který se objeví při deficitu laktázy. Tento stav se během života rozvine u řady lidí, laktáza je totiž značně citlivá a u řady střevních onemocnění může dojít k trvalé ztrátě její aktivity.
-
Po operacích terminálního ilea může snadno dojít k narušení vstřebávání žlučových kyselin a vitaminu B12.
