2. Kraniocerebrální poranění, kontuze, komoce, jednoduchá diagnóza, transport
Kraniocerebrální poranění jsou poměrně častá, vyskytují se izolovaně, nebo mohou být součástí polytraumat. Rozdělit je můžeme do více typů:
Podle vzhledu rány:
a) Otevřená – Je přítomno poranění kůže a hlubších anatomických struktur. Obvykle je spojena s krvácením.
b) Uzavřená – Není přítomno narušení kožního krytu a hlubších tkání, může být přítomen hematom.
Podle poranění anatomických struktur:
a) Fraktury lebky – Mohou být dislokované, nebo nedislokované, dále je můžeme rozdělit na zlomeniny kalvy a zlomeniny baze lební. Zlomeniny lební baze bývají doprovázeny vznikem brýlového hematomu a likvoreou. Nebezpečné mohou být i dislokované formy zlomeniny kalvy s impresí úlomků, kdy mohou úlomky přímo poškodit mozkovou tkáň.
b) Poranění mozku – Poranění mozkové tkáně se rozděluje na komoci, kontuzi a laceraci. Specifickým mechanizmem poranění mozkové tkáně je difuzní axonální poranění. Kromě toho je dobré znát pojem poranění coup (poranění mozku v místě nárazu) a contrecoup (poranění na opačné straně k místu nárazu způsobené nárazem mozku na kost).
- Komoce mozková (otřes mozku) – Je provázená bezvědomím, amnezií, po probuzení nevolnost, zvracení, vertigo. Neurologický nález je jinak chudý, zlepšuje se prakticky ad integrum, až měsíce ale může trvat postkomoční syndrom.
- Kontuze mozková: Znamená těžší poškození mozkové tkáně s lokálním krvácením a edémem. Kromě déletrvajícího bezvědomí může být spojena se zmateností a neurologickým deficitem různého stupně. Mohou zůstat trvalé následky.
- Lacerace mozková: Znamená natržení mozkové tkáně, opět je přítomno krvácení a edém, příznaky bývají dramatičtější, trvalé následky těžší. Prognóza je celkově méně příznivá.
- Difuzní axonální poranění: Vzniká střižným přerušením axonů, vcelku chudý nález na zobrazovacích metodách je v kontrastu s často těžkým neurologickým nálezem s bezvědomím a často i dekortikační, nebo decerebrační rigiditou. Prognóza je velmi nepříznivá.
Komplikace: Komplikací poranění mozku může být rozsáhlejší krvácení. Důsledkem může být epidurální hematom (akutní, při úderu do spánku, tepenné krvácení z a.meningea media, sám se neresorbuje, na CT hyperdenzní bikonvexní útvar), subdurální hematom (akutní nebo chronický, žilní krvácení, na CT poloměsíčitý útvar, může se postupně resorbovat za vzniku hygromu), subarachnoidální nebo intracerebrální krvácení. Mezi další komplikace řadíme zejména infekce, jako je bakteriální meningoencefalitida. U těžších poranění mozku se může objevit posttraumatická epilepsie.
Diagnostika: Kromě anamnézy (velmi často je nutná sekundární anamnéza od svědků), je důležité fyzikální vyšetření se stanovením GCS a zhodnocením šíře zornic a jejich reakce na osvit. Dotyčného by měl fyzikálně vyšetřit neurolog, následně se doplňují zobrazovací metody. RTG lebky je orientační, ideální je CT vyšetření hlavy (fraktury, hematomy, intracerebrální krvácení, lacerace, edém aj.) a případně i C páteře při podezření na zlomeniny C obratlů. Na JIP je možno monitorovat intrakraniální tlak.
Transport: U kraniocerebrálních traumat je nutné zachovat opatrnost a zajistit fixaci krční páteře do vyloučení jejího zranění. Rány je nutné sterilně krýt, případná cizí tělesa v lebce neodstraňovat.
Terapie: Léčba závisí na přesném typu poranění. Fraktury lebky se léčí buď konzervativně, nebo chirurgicky (zejména dislokované). Epidurální hematom se řeší vždy chirurgicky, základem je podvaz krvácející arterie a evakuace hematomu. Chronické formy subdurálního hematomu se někdy řeší konzervativně, jinak se provádí trepanace s odsátím hematomu. Mozkový edém se léčí antiedematózní terapií, případně dekompresní kraniotomií.
