9. Tonutí ve sladké a slané vodě
Tonutí je v podstatě asfyxie v důsledku aspirace tekutiny do dýchacích cest. Obvykle jde o důsledek ponoření obličeje do vody. Hlavním důsledkem tohoto stavu je povšechná tkáňová hypoxie, na kterou je nejcitlivější CNS. Kromě vlastního efektu tekutiny proniknuvší do plic se při tonutí často objevuje reaktivní laryngospasmus, který sice aspiraci vody zabrání, ale hypoxii způsobí také.
Dělení tonutí podle příčiny:
a) Primární tonutí – K primárnímu tonutí dochází „samo o sobě“ a nebývají za něj zodpovědné další chorobné stavy
b) Sekundární tonutí – Sekundární tonutí bylo způsobeno jinou vyvolávající poruchou, například poraněním při skoku do vody, cévní mozkovou příhodou, infarktem myokardu nebo závažnou arytmií, které vznikly během plavání.
Dělení tonutí podle charakteru vody:
a) Tonutí ve sladké vodě – Sladká voda je hypotonická a velmi snadno se z plic vstřebává do krevního oběhu. To sice zlepší oxygenaci, ale nadbytek hypotonické tekutiny v krevních cévách může vyvolat hemolýzu s následnou hyperkalemií (kalium uvolněné z erytrocytů).
b) Tonutí ve slané vodě – Slaná voda je hypertonická, zůstává v plicních alveolech a naopak může svým osmolárním působením vyvolat přesun krevní tekutiny do alveolů.
Oba případy mají nicméně společné to, že vlivem vody dochází k poškození plicního surfaktantu a pneumocytů, což může vyústit v rozvoj ARDS. Ve vodě bývají navíc přítomny bakterie, které působí nebezpečné bronchopneumonie.
Příznaky a postup: Je-li tonoucí člověk při vědomí, bývá neklidný, má pocit anxiety, subjektivně cítí dušnost a kašle, v některých případech dochází i ke zvracení. V řadě případů je přítomna zmatenost a dezorientace. V takovémto případě se snažíme s postiženým udržet kontakt, zabránit aspiraci zvratků a vyčkáme příjezdu ZZS, která aplikuje kyslík a převeze jej do zdravotnického zařízení.
Při zachovalém dýchání, ale v bezvědomí je třeba zajistit dýchací cest a vyčkat příjezdu ZZS.
Při zástavě dýchání a oběhu se zahajuje klasická kardiopulmonální resuscitace, ve které se pokračuje do probrání postiženého, nebo do příjezdu ZZS, která v resuscitaci pokračuje. Součástí resuscitace bývá zajištění dýchacích cest, po překladu na ARO oddělení s převedením na UPV. Při trvajícím bezvědomí se za pobytu na ARO často provádí terapeutická hypotermie. Ostatně platí, že čím byla teplota vody při tonutí nižší, tím je obecně prognóza postiženého lepší (menší nároky tkání na kyslík).
Po stabilizaci pacienta je nutná monitorace v nemocničním zařízení, pro riziko rozvoje bronchopneumonie je s výhodou parenterální aplikace antibiotik a mukolytik. I při zdánlivě lehkém a nekomplikovaném průběhu by měla monitorace trvat minimálně 2 dny.
Pozn. 1: Při tonutí v chlorovaném bazénu se k účinku vody přidává agresivní účinek chloru na plicní tkáň, který zvyšuje riziko ARDS.
Pozn. 2: Při záchraně tonoucího po skoku do neznámé vody je nutné myslet na poranění C páteře a pokud možno se vyhnout nadměrným pohybům této oblasti.
