Vazivo je podtyp pojivové tkáně. V našem těle se vyskytuje prakticky ve všech orgánech, pomáhá propojovat ostatní typy tkání a představuje ochranu před mechanickým poškozením. Mezi základní vlastnosti vaziva patří určitá pevnost a pružnost. Vazivová tkáň na různých částech těla se může svými vlastnostmi do určité míry odlišovat, což je dáno rozdílným složením. Přítomnost základních tří složek je nicméně pro různé podtypy vaziva společná - je to mezibuněčná hmota, vazivová vlákna a buněčná složka.
Mezibuněčná hmota
Mezibuněčná hmota je viskózní hmota tvořená vodou a sloučeninami ze skupiny proteoglykanů, glykoproteinů a glykosaminoglykanů. Všechny tyto sloučeniny dobře vážou vodu a tím je zajištěna kvalitní hydratace a výživa tkáně.
Vazivová vlákna
Vazivová vlákna jsou složena z bílkovin. Rozlišujeme kolagenní, elastická a retikulární vlákna.
-
Kolagenní vlákna - Jsou mohutnější a tvoří je proteiny ze skupiny kolagenů (zejména kolagen typu I). Tato vlákna dodávají dané vazivové tkáni pevnost a odolnost vůči tahu.
-
Elastická vlákna - Jsou tenčí a tvoří je protein elastin. Vazivové tkáni dodávají pružnost a bohatě zastoupena jsou proto ve vazivu krevních cév.
-
Retikulární vlákna - Jsou relativně tenká a tvoří je kolagen typu III. Retikulární vlákna tvoří prostorovou síť a mají zejména podpůrnou funkci. Vazivová tkáň bohatá na tato vlákna je přítomna například v játrech a v lymfatické soustavě.
Buňky vaziva
Základní buňkou charakteristickou pro vazivo je fibroblast. Kromě něj ve vazivu najdeme myofibroblasty, tukové buňky (adipocyty), melanocyty, mastocyty a buňky imunitního systému.
Fibroblast je metabolicky vysoce aktivní buňka hvězdicového tvaru, která je typická pro vazivovou tkáň. Hlavním úkolem je tvorba složek mezibuněčné hmoty včetně proteinů, jako jsou kolageny a elastin, z nichž vznikají příslušná vlákna. Jakmile je fibroblast obklopen mezibuněčnou hmotou, mění se na klidovou formu známou jako fibrocyt. Některé fibroblasty mají schopnost kontrakce (tedy podobně jako buňky hladké svaloviny) a ty označujeme jako myofibroblasty. Myofibroblasty mají význam při hojení poraněné tkáně.
Proč je to důležité?
-
Existují některé vrozené poruchy vazivové tkáně, které narušují v organizmu kvalitu vaziva. Není divu, že viditelně jsou postiženy zejména cévy, které ztrácí pružnost a pevnost. Typickým příkladem je Marfanův syndrom a zvýšené riziko disekce aorty. Dalším příkladem je tzv. Ehlers-Danlosův syndrom.
