Vedlejší dutiny nosní (paranasální sinusy) jsou soustavou párových dutých prostor uvnitř lebečních kostí. Mají úzký anatomický vztah k dutině nosní, do níž ústí otvory mezi jednotlivými skořepami.
Schéma - vedlejší nosní dutiny, frontální rovina
Jednotlivé sinusy
-
Sinus maxillaris – je uvnitř horní čelisti, objemově největší
-
Sinus frontalis – je uvnitř kosti čelní, nejvýše uložená vedlejší nosní dutina
-
Sinus sphenoidalis – je uvnitř kosti klínové
-
Sinus ethmoidalis – je uvnitř kosti čichové, jde o soustavu řady vzájemně propojených dutinek
Schéma - vedlejší nosní dutiny, sagitální rovina
Stěna vedlejších dutin nosních
Vedlejší dutiny nosní jsou vystlány sliznicí se stejným epitelem jako většina hlavní dutiny nosní. Jde o víceřadý cylindrický epitel s řasinkami, v němž jsou místy pohárkové buňky. Pod sliznicí se nachází okraje jednotlivých kostí.
Význam vedlejších dutin nosních
Přítomnost vedlejších dutin výrazně snižuje hmotnost kostí lebky a tím i jejich váhu. Kromě toho dutý prostor představuje určitou izolaci pro hlouběji uložené tkáně a tvorbou sekretu v dutinách se zvlhčují dýchací cesty.
Proč je to důležité?
-
Vedlejších nosních dutin se týkají infekční záněty (sinusitidy). Mohou komplikovat záněty dutiny nosní, při kterých dochází kvůli edému sliznice k uzávěru komunikace mezi nosní dutinou a jednotlivými sinusy. V důsledku toho se v sinusech hromadí hlen a ten se může infikovat bakteriemi. Více najdete v příslušném textu.
-
Při trvající sinusitidě se může infekce šířit do okolních tkání. Postižen může být například sinus cavernosus za vzniku jeho trombózy, infekce může napadnout i tkáně oka, nebo mozkové pleny (meningitida).
-
Maxilární a frontální sinusy, které bývají při sinusitidě postiženy nejčastěji, jsou dobře zobrazitelné na rentgenovém snímku obličeje. Na rentgenu lze zhodnotit zmohutnění sliznice, případně přítomnost hladinky hlenohnisu v sinusu.
