Zápal plic neboli pneumonie je postižení plicní tkáně zánětlivým procesem. Plicní tkáň je velmi důležitá pro dýchání a její poškození zánětem může mít závažné důsledky. S pneumoniemi je to poněkud složité, protože se dle původců i projevů mohou rozdělovat do několika skupin.
Před dalším čtením bych chtěl zdůraznit význam slova „zánět“. Slovo zánět není to samé jako slovo „infekce“. Zánět vzniká v našem těle jako obecná obranná reakce imunitního systému. Zánětem reaguje náš organismus na infekci, ale i na všechny ostatní neinfekční narušení jeho celistvosti. Zánětem reagujeme na popálení, zánětem reagujeme na kontakt s agresivní chemikálií apod.
Dělení na infekční a neinfekční pneumonie
1. Infekční – Tyto zápaly plic mohou být způsobeny prakticky jakýmikoliv mikroorganismy – bakteriemi, viry a houbami. Opakované infekční zápaly plic se mohou vyskytovat u poruch imunity, u vrozených vad plic, u bronchiektázií, cystické fibrózy a jiných stavů.
2. Neinfekční – Tyto zápaly plic jsou klasicky způsobeny nejrůznějšími tekutými i plynnými chemikáliemi, které se dostanou do dýchacích cest. Jejich účinek na plicní tkáň je devastující a způsobuje těžký zánět bez přítomnosti infekce. Může ho způsobit například zatečení omylem vypitého benzínu do plic, vdechnutí chemických plynů při průmyslových nehodách a může ji způsobit i zatečení žaludečního obsahu do plic (tzv. Mendelsonnův syndrom). K tomuto poslednímu dochází klasicky u refluxní nemoci. U tohoto stavu se žaludeční tekutina obsahující agresivní kyselinu chlorovodíkovou dostávají do jícnu a poškozují ho. Když pacient v noci spí, tak tyto šťávy vleže zatékají do dýchacích cest a dráždí plicní tkáň. Neinfekční záněty, které poškodí plicní tkáň, ji pak přirozeně činí vnímavější k nejrůznějším mikroorganismům a mohou pak snadno přejít v infekční pneumonie.
Pozn: Dále se budu zmiňovat pouze o infekčních zápalech plic, protože jsou nejčastější a nejdůležitější.
Infekční pneumonie
1. Bakteriální infekční pneumonie
Příčiny: Tento častý typ zápalu plic je způsoben bakteriemi, jako jsou streptokoky (pneumokok), hemofily, pseudomonády, stafylokoky a mnohé další. Bakterie se do plic nejčastěji dostávají přes dutinu nosní a horní cesty dýchací. Pseudomonády typicky způsobují pneumonie u lidí s cystickou fibrózou a u lidí v nemocničním prostředí.
Projevy: Projevy bývají spíše těžší – vysoká teplota (nad 38°C), schvácenost a vlhký kašel s vykašláváním hlenů či hnisu, může se objevovat dušnost.
Léčba: Používají se antibiotika, zejména aminopeniciliny a cefalosporiny. Jejich dávkování a způsob podání závisí na tíži stavu nemocného. Stejně tak je to se způsobem léčení – mladý jinak zdravý člověk s lehkými projevy se může léčit doma a docházet ambulantně, starý člověk s těžkými projevy musí ležet v nemocnici.
Jako zvláštní podtypy bych zdůraznil zápal plic způsobený nitrobuněčnými parazity, jako jsou chlamydie, mykoplazmata a legionely. Tyto zvláštní mikroorganismy způsobují zápaly plic, které se svými projevy podobají virovým pneumoniím (viz níže). Tyto zápaly plic se léčí trochu jinými antibiotiky. Chlamydie, legionely a mykoplazmata jsou totiž citlivé zejména na makrolidy a tetracykliny.
2. Virové infekční pneumonie
Příčiny: Tento typ zápalu plic je způsobují viry jako například virus chřipky, cytomegalovirus a někdy i herpesvirus (ten, co normálně dělá opary). Zcela specifickým vyvolavatelem pneumonií byl koronavirus způsobující Covid-19.
Projevy: Projevy bývají většinou méně závažné, než jak je tomu u typických pneumonií. Člověk má spíše nepříjemný dráždivý suchý kašel, může být dušný, bývá přítomna bolest na hrudi, teplota bývá zvýšena, ale ne tolik (do 38°C). Některé však mají projevy velmi těžké a mohou člověka i rychle usmrtit.
Léčba: Proti virovým infekcím není zdaleka tak dobrá obrana jako proti bakteriálním. Obecně se kromě symptomatické léčby používají antivirotika – u chřipkového zápalu plic lze použít antivirotikum amantadin, proti cytomegaloviru se užívá ganciclovir.
3. Mykotické infekční pneumonie
Příčiny: Příčinou těchto zápalů plic jsou houby. U zdravých lidí nejde o časté typy pneumonií, objevují se spíše u lidí s poškozenou imunitou. To je důvod, proč jsou typické u nemocných s AIDS. a u lidí užívajících imunosupresiva. Významné jsou u těchto pacientů aspergilové infekce a houba s názvem Pneumocystis carinii. Pneumocystové pneumonie bývají velmi závažné a není u nich vzácné úmrtí.
Projevy: Bývají podobné virovým zápalům plic – suchý kašel, dušnost, bolest na hrudi, apod.
Léčba: Používají se antimykotika, což jsou sloučeniny působící proti houbám.
Diagnostika: U nemocného zjistíme příznaky a podle jejich podoby můžeme již usuzovat buď na bakteriální, virovou, či jinou příčinu. Z krve zjistíme pomocí zvýšené sedimentace a CRP vyšetření, že v těle je zánět. Virové infekce odlišíme tak, že u nich vzestup sedimentace a CRP nebývá tak vysoký jako u bakteriálních infekcí. Dále nám pomůže rentgen plic, či CT vyšetření (atypické mohou být lépe viditelné na HRCT), na nichž vidíme známky postižení plicní tkáně. Někdy můžeme v mikrobiologické laboratoři zjistit přítomnost bakterií ve vzorku krve (tzv. hemokultury). Sérologickými metodami lze prokázat ze vzorku krve i přítomnost chlamydií a virů. U hub, a mám na mysli zejména pneumocystis, lze použít vyšetření vykašlaného sputa (chrchle). Pokud zápal plic nereaguje na antibiotika a trvají diagnostické nejasnosti, je možné provést bronchoskopii a získat vzorky z dýchacích cest pomocí bronchoalveolární laváže.
Prevence: Nejčastější jsou bakteriální zápaly plic, které velmi často nasednou u starých lidí na sliznice oslabené předchozí virovou chřipkou. Prevencí bakteriálního zápalu plic pak je v podstatě včasné očkování proti chřipce nebo alespoň její důsledná léčba (klid na lůžku, nepřecházet ji, dostatek tekutin, ovoce a zelenina, vitaminy, apod.).
Závěr: Kromě výše uvedené prevence je důležité zdůraznit, že horečka spojená s kašlem, dušností, bolestmi na hrudi, nebo zmateností je obzvláště u starých lidí důvodem navštívit lékaře, který určí další postup.
Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://www.healthline.com
