Žíly (venae - vény) jsou cévy, které ve většině případů vedou odkysličenou krev z tkání směrem k srdci. Výjimkou jsou pouze plicní žíly, které vedou okysličenou krev do levé srdeční síně (viz srdeční oddíly). Nejmenší žíly se nazývají venuly a vystupují z kapilárního řečiště. Postupně se spojují do větších žil a nakonec se všechny žíly v těle spojí do horní a dolní duté žíly, které ústí do pravé srdeční síně (opět kromě plicních žil).
Seznam důležitých žil lidského těla najdete zde,
Stavba žilní stěny
Žilní stěna má tři základní vrstvy:
1. Tunica intima – Vystýlá vnitřek žilního lumen a je tvořena endotelem a vazivem. U většiny žil z ní do lumen vyrůstají chlopně, které brání zpětnému toku krve.
2. Tunica media – Jde o prostřední vrstvu, obsahuje zejména kolagenní vazivo a určité množství buněk hladké svaloviny (nicméně výrazně méně než tepny).
3. Tunica externa – Jde o zevní vrstvu, opět je bohatá na vazivo a u velkých žil v ní probíhají cévy, které slouží k jejich výživě (jde o vasa vasorum - cévy cév).
Povrchové a hluboké žilní systémy
Žíly můžeme obecně rozlišovat na povrchové a hluboké podle jejich poloze vůči povrchu těla. Tyto povrchové a hluboké žíly bývají vzájemně propojeny spojujícími žilami. Největší klinický význam to má na dolních končetinách:
- Povrchový žilní systém představuje zejména vena saphena magna a vena saphena parva.
- Hluboký žilní systém představuje například vena tibilais anterior, vena tibialis posterior, vena poplitea a vena femoralis.
- Spojovací žíly se nazývají perforátory a na řadě míst oba systémy propojují. Perforátory jsou vybaveny chlopněmi a umožňují jednosměrný tok krve z povrchového systému do hlubokého. Porucha perforátorů pak bývá zodpovědná za vznik chronické žilní insuficience.
Další důležitá pravidla
-
Žilní splavy mozku (sinus durae matris, více viz cévní zásobení mozku) odvádí žilní odkysličenou krev z mozku, nicméně nemají typickou žilní stěnu a mezi klasické žíly je nepočítáme.
-
Některé žíly mají svou odpovídající tepnu, jiné jsou naprosto jedinečné a tepennou alternativu nemají (například vena portae).
-
Žíla probíhající spolu se svou odpovídající tepnou má obvykle podobu tzv. doprovodné žíly (vena comitans). V takovém případě bývá žíla párová a probíhá po obou stranách tepny tak, aby pravidelné pulzace tepny pomáhaly vytlačovat žilní krev (v kombinaci s jednosměrnými žilními chlopněmi). Typické je to na dolních končetinách.
-
Správnému toku žilní krve pomáhá i svalová pumpa, kdy jsou žíly stlačovány kosterní svalovinou. Typické je to opět u dolních končetin.
-
Ačkoliv většina žil je vybavena chlopněmi, v některých typicky chlopně chybí – např. vena brachiocephalica, vena cava superior a inferior, vena azygos, vena hemiazygos, vena portae a portální systém a některé další. Stejně tak chlopně chybí v mozkových splavech.
Schéma - jednosměrný tok krve díky chlopním a svalové pumpě
Proč je to důležité?
Žil se týká celá řada onemocnění, přičemž nejčastěji bývají postiženy žíly dolních končetin.
-
Tromboflebitida – Jde o zánětlivé onemocnění povrchových žil, které je spojeno se vznikem krevních sraženin. Typicky vzniká v povrchových žilách dolních končetin, na horních končetinách mívá často souvislost se zavedením periferních žilních kanyl.
-
Hluboká žilní trombóza – Jde o vznik krevních sraženin v některé z hlubokých žil. Nejčastější je samozřejmě hluboká žilní trombóza dolních končetin, ale může se objevit i trombóza jiných žil (například trombóza portální žíly). Postiženy mohou být i mozkové splavy (např. trombóza kavernózního splavu).
-
Chronická žilní insuficience – Jde o narušenou funkci povrchového a hlubokého systému žil dolních končetin. Podstatou je narušená funkce žilních chlopní a ztráta pružnosti žilních stěn.
-
Žilní vředy – Žilní vředy vznikají v místech se sníženým odtokem žilní krve, typické jsou bércové vředy.
-
Žilní varixy dolních končetin – Jde o rozšířené povrchové žíly na dolní končetině. Souvisí s narušenou funkcí spojovacích žil mezi povrchovým a hlubokým žilním systémem.
-
Jícnové varixy - Jícnové varixy jsou velice závažnou komplikací portální hypertenze a vznikají v důsledku vysokého průtoku krve těmito relativně tenkými žilami (viz portokavální anastomózy).
