Žlučové cesty (žlučový strom) jsou soustavou velkého množství drobných kanálků odvádějících žluč z jater. Tyto kanálky se postupně spojují a na jejich konci je jeden společný žlučovod. Pro přehlednost rozlišujeme intrahepatální a extrahepatální žlučové cesty.
Intrahepatální žlučové cesty
Nacházejí se uvnitř jaterní tkáně. Začínají jako žlučové kapiláry bez vlastní výstelky, které se nachází mezi apikálními membránami hepatocytů. Ty se postupně spojují a stále mezi hepatocyty probíhají k portobiliárním prostorům. Posléze se v jejich průběhu vytváří jednovrstevný kubický epitel, který vystýlá tzv. Heringovy kanálky. Heringovy kanálky se posléze v portobiliárním prostoru vlévají do interlobulárních žlučovodů. Interlobulární žlučovody se dále napojují a mohutní, jejich stěna se zesiluje, je stále bohatší na vazivo a nakonec vznikají dva základní jaterní žlučovody – pravý a levý (ductus hepaticus dexter a sinister). Jejich spojením vzniká společný jaterní žlučovod (ductus hepaticus communis) a vznikají extrahepatální žlučové cesty.
Extrahepatální žlučové cesty
Společný jaterní žlučovod (ductus hepaticus communis) je vytvářen spojením pravého a levého jaterního žlučovodu. V 95% se toto spojení vytváří mimo játra, ve zbývajících 5% uvnitř jaterní tkáně. Od krčku žlučníku odstupuje ductus cysticus a napojuje se na společný jaterní žlučovod.
Spojením ductus hepaticus communis a ductus cysticus vzniká společný žlučovod (ductus choledochus). Jeho délka je asi 7,5 centimetrů, jeho normální šíře je obvykle do 6 milimetrů (u pacientů po cholecystektomii může být až 9 milimetrů). Společný žlučovod má celkem 4 části: supraduodenální, retroduodenální, pankreatickou a intraduodenální. Pankreatická část má úzký anatomický vztah k hlavě pankreatu. Nejdistálnější část společného žlučovodu, intraduodenální část, má délku asi 2 centimetry a prochází šikmo stěnou duodena společně s pankreatickým vývodem a ústí na Vaterské papile.
Histologicky je stěna extrahepatálních žlučových cest tvořena jednovrstevným cylindrickým epitelem a vrstvou pojivové tkáně. Svalová vlákna jsou spíše disorganizovaná a nepříliš četná, distálně se však vytváří silnější svalová vrstva a vznikají svěrače (Oddiho svěrač).
Proč je to důležité?
-
Ductus choledochus je u většiny lidí dobře vyšetřitelný ultrazvukem, hodnotí se přítomnost kamenů (choledocholithiasa) a šíře choledochu. Invazivními vyšetřovacími metodami žlučových cest je ERCP a cholangioskopie, neinvazivní alternativou je MRCP.
-
Žlučové cesty mohou být postiženy řadou chorob. Nejčastější jsou komplikace žlučníkových kamenů, které se dostanou do společného žlučovodu (choledocholithiasa).
-
Žlučové cesty mohou být postiženy záněty. Velmi nebezpečné jsou infekční cholangitidy jako komplikace žlučových kamenů, ale existují i autoimunitní záněty žlučových cest (primární sklerozující cholangitida, primární biliární cirhóza).
-
Maligní tumory žlučových cest mohou vznikat intra- i extrahepatálně a mají velice špatnou prognózu. Více najdete v textu o těchto tumorech. Speciální formou tumorů žlučových cest jsou tzv. ampulomy, které vyrůstají přímo z Vaterské papily (ampuly).
-
Problematika žlučníku je zmíněna ve zvláštním textu.
