Touto neveselou parafrází první věty ze Švejka bych se rád vyjádřil k podle mého názoru opakovanému velice nešťastnému rozhodnutí soudu v medializovaném případě odvezení novorozence proti vůli jeho rodiny. Všichni asi víme, oč se jedná, ale pro neznalé přidávám odkaz.
Nebudu se zabývat pohledem na situaci ze strany právníka, to mi ostatně ani nepřísluší. Podívejme se však na to z pohledu zasahujícího lékaře. Vžijme se do ní. Jezdíte se záchrankou a jste zavoláni k porodu doma. Jakákoliv akutní situace, ve které hraje roli novorozenec (nebo malé dítě vůbec) je obávaná a potenciálně průserová. Vy, jakožto lékař na záchrance máte znalosti akutní medicíny, ale nejste neonatolog (tj. odborník přes novorozence) a této problematice nijak zvlášť nerozumíte. Důvodem není vaše nedostatečná erudice, ale prostý fakt, že porody prostě neděláte běžně.
No a nějací dobří lidé si vás v noci zavolali, abyste jakožto kvalifikovaný záchranář přestřihli pupeční šňůru (služebníček, milostivá) a jinak zase můžete milostivě táhnout (spánembohem). Jenomže tím, že jste se na místo dostali, jaksi přebíráte odpovědnost. Pokud se dítěti cokoliv stane, tak vás rodina, média a řada vašich kolegů-znalců velice ochotně ukřižuje. A je to dítě opravdu v pořádku? A bude v pořádku ještě za hodinu potom, co odjedete? Všude jistě hodně krve a nepořádku, vypjaté emoce... moc hezká situace. Matka chce dítě nechat doma, no je to koneckonců přeci její právo. Logicky si řeknete, že to se přeci dá vyřešit podepsáním negativního reversu jedním z rodičů, rodiče mohou do značné míry za dítě svobodně rozhodnout. Jenže ouha, žijeme v České republice, na to nikdy nezapomínejte. Pane doktore, a vysvětlil jste rodičům jasně rizika jejich rozhodnutí? Matka nám tady tvrdí, že byla rozrušená a nepochopila, co podepisuje. Slyšel jste o poporodní psychóze? Proč jste dítě nenechal ošetřit v nemocnici? Vy jste myslel, že je v pořádku? Aha, a vy jste neonatolog, že jste to poznal? Aha, nejste... Jo, ten revers, to je jen cár papíru, pane dochtore...
Opravdu pana doktora Zodla lituji. Takové podobné vyhrocené situace už asi zažila většina lidí pracujících okolo akutní medicíny, pan doktor si vytáhl černého Petra a to ho jistě stálo nemálo duševního zdraví a dost možná i život. Z pohledu zdravotníka si vybral to menší ze dvou zel - neohrozil dítě + neohrozil sebe ohrožením dítěte. Pochybuji, že by to většina lékařů udělala jinak. Já bych jednal stejně a nebyl bych veden nějakým paternalismem, to je velký omyl soudů, paní Candiglioty a dalších podobných jedinců. Byl bych veden prostým pudovým strachem, že dítě za pár hodin zemře a mne pak slavně zavřou. Kdyby byl v našem státě negativní revers brán jakožto absolutně neprůstřelné krytí, bylo by to jiné. Tak tomu ovšem bohužel není.
Pokud chudáka pana doktora mohli na něčem nachytat, pak je to dokumentace. Z různých náznaků se zdá, že hlavní problém je v tom, že dostatečně nezaznamenal dramatičnost stavu novorozence a tak se po něm žaloba může vozit, že dítě bylo přeci úplně jasně v pořádku a nebyl důvod ho někam odvážet. A pak už se mohou právníci dohadovat, kde a jak dítě prochladlo. V tomto ohledu poněkud spekuluji, ale je to jediné logické vysvětlení.
Dodejme, že krátce po obvinění dosud zdánlivě zdravý doktor Zodl umírá na náhlou srdeční smrt. Obvinění prý nenesl dobře a jistě mu zdravotně dosti uškodilo. Pan doktor byl in memoriam vyznamenán panem prezidentem, ale to už mu jaksi k ničemu nebylo.
Poučení z toho je asi zřejmé. Lékař je nucen v dnešní době myslet nikoliv výlučně na zdraví svých pacientů, ale také na sebe. A nejlepší zbraní je dobře udělaná dokumentace, která musí být sepsaná tak, aby z ní vyplývalo, že lékař v dané situaci jinak jednat nemohl. A vy pak můžete u soudu jen říkat "To už je dávno, nepamatuji se, vše máte napsané." Pacientům samozřejmě zmíněné rozhodnutí soudu nic nepřinese a spíše je to pro ně medvědí služba, ale takový je už holt život a takový je už holt boj za ta naše lidská práva. Jen abychom se z těch našich práv slušně řečeno jednou všichni neposrali.....
Hanba vám, že jste pro jakési vyšší dobro zlikvidovali doktora za to, že se snažil dělat svoji práci, a ještě požadujete jakousi omluvu. Snad se vám to vrátí.
Nebudu se zabývat pohledem na situaci ze strany právníka, to mi ostatně ani nepřísluší. Podívejme se však na to z pohledu zasahujícího lékaře. Vžijme se do ní. Jezdíte se záchrankou a jste zavoláni k porodu doma. Jakákoliv akutní situace, ve které hraje roli novorozenec (nebo malé dítě vůbec) je obávaná a potenciálně průserová. Vy, jakožto lékař na záchrance máte znalosti akutní medicíny, ale nejste neonatolog (tj. odborník přes novorozence) a této problematice nijak zvlášť nerozumíte. Důvodem není vaše nedostatečná erudice, ale prostý fakt, že porody prostě neděláte běžně.
No a nějací dobří lidé si vás v noci zavolali, abyste jakožto kvalifikovaný záchranář přestřihli pupeční šňůru (služebníček, milostivá) a jinak zase můžete milostivě táhnout (spánembohem). Jenomže tím, že jste se na místo dostali, jaksi přebíráte odpovědnost. Pokud se dítěti cokoliv stane, tak vás rodina, média a řada vašich kolegů-znalců velice ochotně ukřižuje. A je to dítě opravdu v pořádku? A bude v pořádku ještě za hodinu potom, co odjedete? Všude jistě hodně krve a nepořádku, vypjaté emoce... moc hezká situace. Matka chce dítě nechat doma, no je to koneckonců přeci její právo. Logicky si řeknete, že to se přeci dá vyřešit podepsáním negativního reversu jedním z rodičů, rodiče mohou do značné míry za dítě svobodně rozhodnout. Jenže ouha, žijeme v České republice, na to nikdy nezapomínejte. Pane doktore, a vysvětlil jste rodičům jasně rizika jejich rozhodnutí? Matka nám tady tvrdí, že byla rozrušená a nepochopila, co podepisuje. Slyšel jste o poporodní psychóze? Proč jste dítě nenechal ošetřit v nemocnici? Vy jste myslel, že je v pořádku? Aha, a vy jste neonatolog, že jste to poznal? Aha, nejste... Jo, ten revers, to je jen cár papíru, pane dochtore...
Opravdu pana doktora Zodla lituji. Takové podobné vyhrocené situace už asi zažila většina lidí pracujících okolo akutní medicíny, pan doktor si vytáhl černého Petra a to ho jistě stálo nemálo duševního zdraví a dost možná i život. Z pohledu zdravotníka si vybral to menší ze dvou zel - neohrozil dítě + neohrozil sebe ohrožením dítěte. Pochybuji, že by to většina lékařů udělala jinak. Já bych jednal stejně a nebyl bych veden nějakým paternalismem, to je velký omyl soudů, paní Candiglioty a dalších podobných jedinců. Byl bych veden prostým pudovým strachem, že dítě za pár hodin zemře a mne pak slavně zavřou. Kdyby byl v našem státě negativní revers brán jakožto absolutně neprůstřelné krytí, bylo by to jiné. Tak tomu ovšem bohužel není.
Pokud chudáka pana doktora mohli na něčem nachytat, pak je to dokumentace. Z různých náznaků se zdá, že hlavní problém je v tom, že dostatečně nezaznamenal dramatičnost stavu novorozence a tak se po něm žaloba může vozit, že dítě bylo přeci úplně jasně v pořádku a nebyl důvod ho někam odvážet. A pak už se mohou právníci dohadovat, kde a jak dítě prochladlo. V tomto ohledu poněkud spekuluji, ale je to jediné logické vysvětlení.
Dodejme, že krátce po obvinění dosud zdánlivě zdravý doktor Zodl umírá na náhlou srdeční smrt. Obvinění prý nenesl dobře a jistě mu zdravotně dosti uškodilo. Pan doktor byl in memoriam vyznamenán panem prezidentem, ale to už mu jaksi k ničemu nebylo.
Poučení z toho je asi zřejmé. Lékař je nucen v dnešní době myslet nikoliv výlučně na zdraví svých pacientů, ale také na sebe. A nejlepší zbraní je dobře udělaná dokumentace, která musí být sepsaná tak, aby z ní vyplývalo, že lékař v dané situaci jinak jednat nemohl. A vy pak můžete u soudu jen říkat "To už je dávno, nepamatuji se, vše máte napsané." Pacientům samozřejmě zmíněné rozhodnutí soudu nic nepřinese a spíše je to pro ně medvědí služba, ale takový je už holt život a takový je už holt boj za ta naše lidská práva. Jen abychom se z těch našich práv slušně řečeno jednou všichni neposrali.....
Hanba vám, že jste pro jakési vyšší dobro zlikvidovali doktora za to, že se snažil dělat svoji práci, a ještě požadujete jakousi omluvu. Snad se vám to vrátí.
