V rámci rozsáhlých změn financování ve zdravotnictví se objevil zdánlivě krásný nápad odměňovat státní lékaře podle zásluh a schopností. Zní to spravedlivě - pevný platový výměr se sice většině lékařů sníží (a dopadne to zejména na starší lékaře), ale na druhou stranu budou mít ti "dobří" šanci vydělat si k tomu až 200% základního platu navíc. Jednoduchý občan si zavýskne - Konečně ti neschopní doktoři dostanou málo a ti šikovní dostanou hodně, každému podle jeho zásluh.
Skutečnost je jako obvykle úplně jiná. Tento návrh není nic jiného než chytrý tah ministerstva, který má za úkol čím dál více rebelující lékaře zastrašit a donutit je držet ústa. Navíc velice chytře přesune starosti o financování lékařů na ředitele nemocnic a primáře oddělení.
Zákonitě vyvstane problém, kde na těch až 200% k platu vzít, v takovém případě každý pokrčí rameny a odkáže na ředitele nemocnice - je-li dobrá finanční situace, mohou být peníze navíc. Není-li dobrá finanční situace, peníze prostě nebudou.
Druhou a mnohem vtipnější věcí je zamyšlení nad tím, podle jakého kritéria budou lékaři odměňováni. Dobrý lékař je sice hezký termín, ale jak ho budeme definovat? Srovnat dva lékaře mezioborově je prakticky nemožné - jak srovnáte chirurga s internistou? Při hlubší úvaze ale není možné objektivně zhodnotit ani 2 lékaře pracující ve stejném oboru. Je lepší ten, komu zemřelo méně pacientů? Ten, kdo propustil více lidí? Kdo předepsal více (nebo méně) léků? Kdo provedl více (nebo méně) vyšetření? Kdo se na pacienty více usmíval abyl na ně příjemný?
Představme si konkrétní příklad: Chirurg A za den provedl dvě těžké operace - nejprve 86letému bezdomovci se sepsí amputoval gangrenózní nohu a pacient po operaci zemřel, pak operoval 90letého člověka pro střevní neprůchodnost. Při druhé operaci se vyskytly komplikace a pacient nyní leží na chirurgické JIP v ohrožení života. Chirurg B v ten samý den na jiném sále odoperoval 3 mladé lidi (18-30 let věku) se slepým střevem, operace byla ve všech třech případech úspěšná, všichni pacienti jsou bez komplikací. Komu dáte k mizernému základu vyšší odměnu? První chirurg má sice zdánlivě horší výsledky, ale když vezmete v úvahu, že operoval mnohem těžší pacienty...
Logicky mi pak z toho vyplývá, že jediným "kritériem" hodnocení daného lékaře bude jakýsi dojem jeho nadřízeného a že žádné objektivní kritérium hodnotící práci lékaře neexistuje. Představte si, že si ve 40 letech života po atestaci vyděláte za standartní pracovní dobu 15-16 tisíc čistého měsíčně (a to lékařům podle nového plánu reálně hrozí) a zbytek dostanete podle toho, jak moc se vašemu nadřízenému zachce. Tak snad s ním dobře vycházíte. Vyšší hodnocení si zřejmě nevydobudete, protože nebudete mít v ruce žádný objektivní podklad pro to, že jste "lepší". On totiž neexistuje. Ve výsledku si pohorší prakticky všichni státní lékaři - tarifní plat výrazně poklesne a zda dostanou něco navíc, nebude příliš závislé na nich.
Hodnotit podle "výkonnosti" můžete člověka u pásu - když smontuje 40 výrobků za hodinu (horší pracovník), tak dostane méně peněz, než když smontuje 80 výrobků za hodinu (lepší pracovník), to dá přece rozum. Zdravotnictví je někde úplně jinde a pacienti nejsou výrobky jeden jako druhý. Špatný lékař se nedá určit podle žádného kritéria s výjimkou toho, zda svou práci dělá zodpovědně nebo ne. Lékař, který ve službě nepřijde na pokoj zkontrolovat dušného pacienta, protože se chce vyspat, není dobrý lékař. Lékař, který vědomě odflákne operaci, není dobrý lékař. Ruku na srdce - medicína není montování strojů u pásu - když někdo dělá medicínu nezodpovědně a laxně, tak nemá mít nižší finanční ohodnocení, ale nemá v nemocnici pracovat vůbec. Ostatně tam takový člověk ani dlouho nevydrží, protože svou nezodpovědností ohrožuje své nadřízené.
Vážení kolegové, lékařů je nedostatek, platy jsou mizerné, lékaři protestují a naši představitelé chtějí v reakci na to platy ještě snížit. Pokud jste se k iniciativě Děkujeme, odcházíme stavěli skepticky nebo dokonce odmítavě, tak teď už snad začínáte chápat její nutnost.
