Dnešní text bych rád věnoval převozům sanitním vozem hrazeným ze zdravotního pojištění (ZP). Pokud to čte nějaký medik, mohl by nad tak zdánlivě banálním tématem ohrnout nos, ale nenechte se mýlit. Na fakultě vás o sanitkách nic učit nebudou, ale přesto vás pak tato problematika v praxi dokáže potrápit víc než nějaká banální :) bolest na hrudi. Pro laiky bude tento text možná zajímavý tím, že uvidí, co musíme jako lékaři řešit a možná v budoucnu zabrání zbytečným konfliktům mezi pacienty a jejich rodinami a lékaři.
Tak tedy převozy sanitním vozem většinou slouží k tomu, aby se špatně mobilní, imobilní či vážně nemocný pacient (u nějž nemoc vylučuje převoz jinou cestou) plánovaně dostal do zdravotnického zařízení, nebo ze zdravotnického zařízení domů. Nejde o vozy zdravotnické záchranné služby, klasické sanitky se předem objednávají na určitý čas a kromě řidiče v ní nebývá přítomen střední zdravotnický personál. Pacient může být do sanitky transportován po svých, vsedě na sedačce, nebo vleže. Každá cesta pacienta sanitním vozem hrazená ze ZP by měla být indikována lékařem a uskuteční se na základě písemné žádanky "příkaz k transportu".
Příkaz k transportu
1. Problém - Kdo má na sanitku hrazenou ze ZP právo? Právo na ni má pacient, který má vážně narušenou mobilitu nebo je jinak vážně nemocný a z toho důvodu u něj není možná běžná doprava. Důvod musí být zdravotní a nikoliv sociální. Co když je dotyčný chodící a relativně zdravý, ale je "jen" starý? Smůla, nemá automatický nárok. Co když má třeba rakovinu a je normálně chodící? Taktéž nemá automaticky nárok. Co když nemá auto a nikdo ho nedoveze? Nemá nárok. Jakmile je pacient normálně mobilní a může-li se ze zdravotního hlediska dopravit jakkoliv jinak, třeba MHD, taxíkem nebo sanitkou, kterou si ovšem musí zaplatit, pak není sanitka hrazená ze ZP indikována. U tohoto odstavce bych dodal, že šedivá je teorie a zelený je strom života, a tak musí lékař mnohdy postupovat individuálně a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
2. Problém - Kdo sanitku vlastně píše? A jsme u pořádného problému. Sanitku totiž má psát zdravotnické zařízení, které pacienta někam posílá, nebo si ho zve na kontroly. Praktický lékař objednal imobilního pacienta na vyšetření na diabetologii. Kdo píše sanitku tam? Praktický lékař. Kdo píše sanitku zpět? Diabetolog. Diabetolog se rozhodne, že tohoto pacienta bude pravidelně sledovat. Kdo píše a vyřizuje sanitku? Od této chvíle diabetolog tam i zpět. Praktik se specialistou se samozřejmě mohou dohodnout jinak, ale kdyby se lámal chleba, tak sanitku tam a zpět má při opakovaných kontrolách psát lékař, který si pacienta na tyto kontroly zve.
3. Problém – Změna zdravotního stavu. Může se stát, že nárok na sanitku se objeví až na místě, kam se pacient dostavil. Pro lepší porozumění jednoduchý příklad. Mobilní pacient pravidelně dojíždí na chemoterapie. Na cestu tam nárok na sanitku hrazenou ze ZP nemá, ale pokud se mu po aplikaci chemoterapie udělá špatně, může vzniknout nárok na sanitku hrazenou ze ZP na cestu zpět. Ovšem je možný i zcela opačný problém. Mobilní pacient má akutní bolest na hrudi, přivolá si vůz RZP, který ho odveze do nemocnice. Pacient je na místě vyšetřen, bolesti jsou shledány původu vertebrogenního (tj. laicky od zad), dostane léky a je ambulován. Občas se pacient začne pídit po sanitce domů, když ho "přece ta žlutá sanitka dovezla do nemocnice", ale nemá nárok. Již nejde o akutní stav a pacient je mobilní, jak jsme v úvodu uvedli.
4. Problém - Sanitka tam i zpět u nelékařské péče. Pokud je indikovaný pacient poslán na nějaké diagnostické vyšetření či péči, kterou primárně nezajišťuje lékař (třeba cesta na rentgenové vyšetření), měl by mu odesílající lékař napsat sanitku tam a zpět.
5. Problém - Cestovné pacientů. Cestovné znamená, že pacient nejede sanitkou, ale dobrovolně se dopraví jinak (např. ho doveze autem rodina) a cesta je pak na základě žádosti "Vyúčtování náhrady cestovních nákladů" uhrazena. Samozřejmě je v tom ale ten háček, že onen pacient musí mít nárok na sanitku hrazenou ze ZP (viz. problém č.1). Neplatí tedy, že chodící babičku odvezete ke sledujícímu kardiologovi autem a pak budete chtít cestu tam a zpět uhradit.
Vyúčtování náhrady cestovních nákladů
6. Problém - Nejbližší místo. Tohle je zvláště vypečený bod. Platí totiž, že sanitka by měla být ze ZP hrazena pouze na nejbližší místo, které je schopno poskytnout danou péči. Máte nějakou chorobu, kvůli zhoršené mobilitě máte nárok na sanitku, bydlíte v nějaké vesnici u Hradce Králové, ale přes někoho známého jste si vyřídili léčbu v Praze a chcete sanitku? Sanitku dostat můžete, ale hrazenou ze ZP budete mít pouze stejnou vzdálenost, jako by byl dojezd do FN Hradec Králové, a zbytek si musíte zaplatit. Toto by neplatilo pouze za situace, kdy by byla nemocnice v Praze poskytnout nějaký typ péče, který Hradecká nemocnice nemá.
Příklad z praxe
Problém: Relativně mladý mobilní pacient má nádorové onemocnění oblasti hltanu, je po operaci, je chodící, žije v Havlíčkově Brodě. Následně měl být léčen na onkologii v Jihlavě, kde mělo probíhat ozařování. Kvůli blíže nespecifikovaným neshodám s tamním pracovištěm si pacient vybral ozařování v protonovém centru v Praze. Nyní bude opakovaně dojíždět na ozařování autem (vozit ho bude někdo z rodiny) a rodina chtěla po mne vyplnit dokument na cestovné. Cest bude několik desítek a v protonovém centrum jim prý slíbili, že jim to obvoďák napíše.
Moje řešení: Pacientovi slušně sděleno, že bohužel na cestovné nemá nárok. Jeho zdravotní stav nevyžaduje převoz sanitkou, tedy není možnost řešit ani cestovné. Nárok na sanitku (a tedy na cestovné) domů by z mého pohledu vznikl pouze tehdy, pokud by po radioterapii vznikly akutní příznaky zapsané v dokumentaci, které by si převoz sanitkou vyžádaly (např. akutní nevolnost, zvracení apod). A i v takovém případě je nutno vést v patrnosti, že radioterapie měla probíhat v Jihlavě a lze se bavit o proplacení pouze vzdálenosti z Havl. Brodu do Jihlavy a nikoliv celé cesty z Havl. Brodu do Prahy. Že jim prý v protonovém centru cosi slibovali je irelevantní. Mohlo jít o prosté nedorozumění či oblíbený přenesený slib, že někdo jiný něco určitě udělá. Pacient akceptuje. (V případě, že by na proplacení nadále trval, bych případ postoupil reviznímu lékaři dané pojišťovny a žádal o jeho písemné vyjádření.)
Závěr
Tak jistě vidíte, že situace není zrovna jednoduchá, proto prosím netlačte na svého lékaře, aby psal sanitní vůz hrazený ze ZP v situaci, kdy tato není indikována. Sankce jsou totiž jasné. Pokud nějaký lékař napíše sanitku hrazenou ze ZP a pojišťovna vyhodnotí, že pacient na ni neměl nárok, tak lékař musí převoz sanitkou kompletně zaplatit a obvykle jde minimálně o tisícové částky. Pokud by šlo například o opakované cesty na ozařování do jiného města, může se jednat i o desítky tisíc Kč.
