Patobiochemie (ZS)
Aktualizace 2022/2023 od M.S.
Patobiochemie 1 – dědičné metabolické poruchy
Tento předmět je organizován formou sedmi přednášek, které začínají hned v prvním týdnu zimního semestru a končí v týdnu čtvrtém. V přednáškách se postupně proberou základy DMP, konkrétní poruchy a nakonec i možnosti léčby. Jsou nepovinné, ale velmi doporučuji na ně chodit, protože při zkoušce zkoušející čerpají především z nich. Zakončení je pouze formou zkoušky, žádný zápočet se nekoná. Termíny se vypisují už od poloviny listopadu, tedy jako první ze všech patobiochemií. Zkouší se na Klinice pediatrie a dědičných poruch metabolismu na Karlově, je poměrně složité tu zkouškovou místnost najít, protože je nenápadně schovaná mezi ordinacemi. Předvánoční termíny letos pokryly počet zapsaných studentů, takže výrazně doporučuji si to odbýt už před lednem. Mě zkoušel prof. K., byl hodný, ale férový, a měl opravdu velké požadavky. Mám pocit, že jsme na dvou otázkách probrali prakticky celý obsah zkouškových témat.
Závěr: Svým zdánlivě malým obsahem je zkouška zrádná, takže srdečně radím si na učení vyhradit víc času. Nejspíš nejtěžší ze všech patobiochemií, ale zase ji i s trochou štěstí můžete mít hodně rychle za sebou.
Původní text (2016)
Informace o patobiochemii byly aktualizovány (2016) dle textu kolegy Daniela Dvořáka, kterému děkuji, a kterého dále cituji:
Tento předmět je nyní veden jako PVP a je rozdělen na 3 malé samostatné předměty Patobiochemie 1,2,3 přičemž student si u zápisu zvolí pouze 1 z nich. Je dělaný formou přenášek, na kterých se nedělá prezence. Povinné semináře byly zrušeny. Každý z těchto 3 kurzů sestává ze 7 přednášek, na kterých se proberou všechny zkouškové otázky. Organizace je taková, že 1-4. týden probíhají přednášky z patobiochemie 1, 4-8. týden z patobiochemie 2 a 9-12. týden z patobiochemie 3. Vypisují se pěkné předvánoční předtermíny a z patobiochemie 1 bylo možno vykonat zkoušku už někdy koncem listopadu.
Patobiochemie 1: Tato část je vyučována pracovníky ústavu DMP pana profesora Kožicha a je tedy věnována dědičným metabolickým poruchám. Já osobně jsem tento kurz neabsolvoval, ale dle zkušeností kolegů byla zkouška naprosto pohodová a nebyl tam nikdo, kdo by dělal problémy.
Patobiochemie 2: Výuku tohoto PVP zajištuje II. chemie, tedy Šedův ústav. Zde se dozvíte základy molekulární onkologie, což se do patoly a patfyz celkem hodí. Co se týče náročnosti zkoušejících, tak už vy, co jste absolvovali v druháku chemii na tomto ústavu, máte určitou představu, kdo je jak náročný examinátor.. Jinak jsem slyšel, že setkání s doc. Kleiblem může být nepříjemné i na Patobiochemii.
Patobiochemie 3: Poslední část patobiochemie zaštiťuje I.chemie, tedy Zimův ústav. Probírají se zde biochemické poruchy, tedy acidobazická rovnováha, zánět, stárnutí apod. Jelikož jsem tento kurz osobně absolvoval, tak mohu podat erudovanější informace. Všechny přednášky byly zajímavé a hned první přednáška dr, Vejražky týkající se poruch ABR byla jedna z mých nejlepších zážitků na medicíně. Zkoušející jsou shodní jako u biochemie ve druháku až na absenci dr. FIalové a doc. Malbohana. Jinak mohu potvrdit, že doc. Vachtenheim dává záchranné otázky týkající se normální chemie.
Materiály: Já se učil z přednášek a z těchto vypracovaných otázek. Hlavně se soustřeďte na přednášky, poněvadž stále platí fakt, že žádná učebnice Patobiochemie, která by pokrývala sylaby tohoto předmětu, na trhu stále není. Jinak frenetičtí biochemičtí nadšenci mohou na doplnění zkusit učebnici prof. Štípka: Biochemie volných radikálů, nebo skripta prof. Masopusta: Patobiochemie metabolických drah
Verdikt: I přes solidní změny v organizaci tohoto předmětu si myslím, že jeho význam je pro budoucí praxi prakticky nulový. Témata jako ABR, zánět, nebo onkologie jsou probírány v rámci spousty jiných předmětů
Přidávám vypracované otázky z patobiochemie od kolegyně Michaely Staré, nevím nicméně pro kterou paralelku.
Dále přidávám vypracované otázky z patobiochemie 3.
