Patofyziologie (ZS i LS)
Aktualizace 2022/2023 od M.S.
Patologické fyziologie (neboli patfyz) je jedním ze dvou hlavních předmětů třetího ročníku. Oproti patologii je na ni však kladen výrazně menší důraz a nižší nároky. Výuka probíhá formou nepovinných přednášek, povinných seminářů a speciálních seminářů. Semináře jsou jednou týdně s jedním kroužkovým učitelem, speciální semináře jsou jednou za 2 týdny a učitelé se střídají spolu s tématy. Povolena je jedna absence za semestr, ale příliš se na to nehledí.
Zápočet za zimní semestr je udělen za docházku a splněné dva testy (nad 70 %). Testy se píšou vždy v jeden týden místo semináře, používá se k tomu Moodle na tabletech v učebnách ústavu. Otázky jsou čistě z učebnice Zkušební testy z patologické fyziologie od prof. Maruny. Každý rok se snaží otázky upravit nebo přidat, ale vždy to nakonec skončí tak, že jde čistě o výběr z výše zmíněné knihy. U nás bylo v prvním testu 1/3 nově a 2/3 z učebnice, v dalších testech už ale bylo 100 % otázek původních. Každý test je na 20 minut a obsahuje 20 otázek. V případě neúspěchu se oprava řeší s kroužkovým učitelem, další test se nepíše. Někdo chce ústní přezkoušení, někomu stačí vypracovat krátkou práci na dané téma. V letním semestru jsou podmínky téměř stejné, navíc je potřeba vypracovat esej podle zadání a vzoru na Moodlu (téma si každý vybírá podle sebe), a na semináři odprezentovat krátkou práci, která se také volí v tomto systému. Esej je přesně strukturovaná, ve finále má cca 5 stránek. Samotný obsah hodnotí kroužkový učitel, ale důležité je také skóre podobnosti, které slouží k zamezení plagiátorství. Kontroluje jej Moodle, cílem je maxiálně 5 % shody s volně dostupnými pracemi na internetu (včetně literatury).
Zkouška má 3 části, nejprve se píše test – struktura i obsah stejný jako u semestrálních testů, jen je výběr ze všech otázek z testové knihy. Jediný rozdíl od semestrálních testů je ten, že místo 20 minut je na zkoušku 25. Počet otázek je stejný – tedy 20. Druhá část je praktická zkouška. V ní je zadána jedna „porucha“ – já měl např. syndrom a. spinalis posterior, ostatní třeba obecně hypotyreózu – a k ní pár otázek. Další je krevní obraz nebo jiné „krevní“ vyšetření, stačí jen prostý popis. Poslední je kazuistika a k ní většinou 6-8 krátkých otázek. Tuto část zkouší asistenti. Poslední je samotná ústní zkouška, tahají se 3 otázky, jedna z obecné patofyziologie a 2 ze speciální. Většina zkoušejících je naprosto v pořádku, jsou chápaví a dovedou odpouštět chyby. O zkoušce se říká, že kdo zvládne test, už má skoro vyhráno – zčásti je to rozhodně pravda.
Verdikt: Samotný předmět je koncipován poměrně zábavně, součástí jsou i počítačové simulace nebo simulace v SIM centru Fyziologického ústavu. Poměrně nevhodně jsou zařazeny 2. a 4. test na konce semestrů, kdy na ně moc času nezbývá a spoustu lidí je prostě vypustí. Celkově vzato, patfyz tradičně stojí ve stínu patologie, ač se jedná o – pro kliniku – poměrně důležitý předmět.
Původní text - psáno cca 2008
Tak tohle je progresivně vyhlížející předmět. Je opět dělaný formou nepovinných přednášek a povinných seminářů. Přednášky jsou dobré, chodil jsem na ně na začátku, ale pak už prostě nebyl čas a chuť. Byly ale myslím velmi přínosné. Kvalita seminářů je proměnlivá, záleží na vyučujícím. Na patofyziologii totiž nemáte jednoho asistenta, ale jednotliví asistenti se střídají a každý má své téma. Za mě se během seminářů psalo asi tak 5 testů. Byly multiple choice a podle mě těžké jako kráva. Některé otázky byly z knížečky Testové otázky z patofyziologie a já doporučuju se do ní alespoň podívat. Později jsem se na testy přestal učit (důvod: patologie), učil se z testové knížky, při testech jsem opisoval od ostatních a ejhle- nad nutný limit jsem to vždycky nějak splácal.
V letním semestru musí každý student sepsat 1 esej o cca 5 stránkách na téma, které si vylosuje a pak vytvořit 1 prezentaci v powerpointu na jiné vylosované téma. Prezentaci pak přednesete na semináři před vaším kruhem a esej odevzdáte. Esej a prezentace jsou podle mne otravné, ale zejména ta prezentace má smysl. Naučíte se pracovat s powerpointem a přednášet před lidmi, to nikdy neškodí trochu umět.
Přidávám svou esej na téma hypoparatyreóza.
Zkouška: Zkouška je naštěstí velmi snadná a je to jediné štěstí. Kdyby se na patofyziologii rozhodli dělat potíže, tak bude 3. ročník opakovat čtvrtina ročníku. Kombinace zkoušek patologie-patofyziologie je potenciálně velmi vražedná a jsem dodnes vděčný zkoušejícím z patofyziologie, že si to zřejmě uvědomují a stojí na naší straně. Já osobně jsem šel na zkoušku z patofyziologie po hotové patologii a učil jsem se na ní maximálně týden. U většiny zkoušejících to s patologickými znalostmi, na které navěsíte nějakou patofyziologii docela spolehlivě uhrajete.
Začíná se testem, který musíte napsat, jinak ztrácíte první termín (na dalších termínech pokračujete dál, ať je výsledek testu jakýkoliv). Testy jsou z jisté části vynesené, tak si je zkuste sehnat. Já mohu dát k dispozici tyto materiály od kolegyně Michaely Staré.
Po testu je praktická zkouška, z níž vás zkoušejí asistenti a jako obvykle to není žádný velký problém.
Na ústní zkoušku u pana doc. Maruny si nemůžu stěžovat, byl sice trochu odměřený ale jinak velmi hodný. I ostatní zkoušející nedělají problémy, i když někdy se vyhazuje. Pan doc. Kofránek dost bazíruje na acidobazické rovnováze a říká se že prof. Nečas vyhazuje častěji než ostatní. Může být, ale nevím jistě.
Na stránkách ústavu je mnoho velmi slušně udělaných prezentací, které se vám můžou hodit i k jiným předmětům.
Verdikt: Pro pozdější ročníky a pro praxi to je důležitý předmět, který však stojí ve stínu (mnohem méně potřebné) patologie. Kdyby se patologie osekala o většinu mikroskopie, která nám studentům je víceméně na hovno (proč si to nepřiznat) a trochu se zvýšily nároky na patofyziologii, nebylo by to ke škodě věci. Zvýšení nároků na patofyziologii při zachovaných nárocích na patologickém ústavu bych však považoval za čiré šílenství.
