Patologie (ZS i LS)
Aktualizace 2022/2023 od M.S.
Patologie je stěžejním předmětem 3. ročníku a je na něj kladen velký důraz. Výuka probíhá formou mikroskopických praktik, seminářů a přednášek. První dva celky na sebe navazují, vždy v jeden den probíhá „mikropraktikum“ s kruhovým učitelem. U nás, a co vím, tak i u většiny kruhů, je mikroskopie jen pro zájemce, spíše se probírá teorie – z pohledu (často) mladého patologa, často zde padají dobré tipy ke zkoušce. Po praktiku navazuje seminář (nebo naopak), kde jsou spojeny vždy dva kruhy – je to vlastně taková malá přednáška, prakticky vzato na téměř stejný styl jako praktikum. Většina vyučujících si vede docházku pouze na praktiku, ale doporučuje se docházet i na semináře. Přednášky jsou oba semestry 2x do týdne, některé jsou lepší a některé horší, ale obecně mohu doporučit prof. Povýšila, prof. Dundra a doc. Honsovou (tu především – pochopil jsem díky ní velmi těžké téma glomerulonefritid), s ostatními zkušenost příliš nemám.
Zápočet je standardně v obou semestrech udělován pouze za docházku (3 absence) a za vyplněné online testy na Moodlu (neomezený počet pokusů a opakování). Většina učitelů však píše se svým kruhem i testy, které jsou důležité zejm. v letním semestru pro zájemce o předtermín.
Zkouška je obsahově opravdu velká. Doporučuje se učit se na ní aspoň měsíc a půl, ale z osobní zkušenosti bych řekl, že aspoň 3 měsíce. Většina lidí se v dnešní době učí z relativně nové učebnice prof. Zámečníka, dokonce ji používají i zkoušející a ověřují si v ní informace. Existují i alternativy v podobě výpracek z 2. LF a učebnice prof. Povýšila, ale říká se, že „Povýšil zkouší ze Zámečníka“, takže asi tak. Určitě se i v těchto materiálech najdou dobré a rozšiřující informace, ale Zámečník je (víc než) základ. Samotná zkouška je férová, zkoušející neodpustí zásadní neznalosti, ale drobné nejsou problém. Zejména dbají na to, jak bude vypadat pacient s daným onemocněním a jaké jsou potenciální komplikace. Velmi důležitá a klíčová je gynekopatologie a znalosti z obecné patologie.
Aktualizace 2020/2021 od T. Z.
Výuka patologie se skládá z povinných seminářů jednou týdně a nepovinných přednášek dvakrát týdně. Jako vždy kvalita seminářů velmi závisí na konkrétním vyučujícím. Jejich náplní je tedy jednak probírání daného tématu, návštěva patologické pitevny (pokud se vám poštěstí a na Ústavu je zrovna „čerstvé“ tělo, přičemž tato aktivita je velmi často pouze na základě dobrovolnosti – není vzácností, že kolegové omdlívali nebo jim bylo zle od žaludku), a občas také mikroskopování preparátů. Poslední zmíněné je asi největší změnou oproti minulým ročníkům, kdy znalost mikroskopie není po studentech vůbec vyžadována! (výjimkou jsou pouze opravdu signifikantní histopatologické změny)
Přednášky jsou podle mého na poměrně vysoké úrovni (ty v letním semestru o něco víc). Často je to jediný způsob, jak se dozvědět, co zkoušející považují za důležité, na čem dané téma „stojí a padá“. Určitě doporučuji na ně chodit.
Zápočet je udělen za docházku na semináře (přičemž povolené jsou 3 absence) a za vyplnění online testů (možnost neomezených pokusů, není se čeho bát).
Co se samotné zkoušky týče – doporučená literatura je trojdílná Patologie od Zámečníka (učebnice od Povýšila už doporučovány nejsou, protože mimo jiné obsahují zastaralé klasifikace nádorů). Tyto učebnice ještě většina zkoušejících nemá nastudované, tudíž si je na zkoušení berou s sebou a dle potřeby do nich nahlíží – ne snad, aby vás potopili na záludnostech, ale aby vám nevyčítali neznalost něčeho, o čem se v knihách nepíše. Náročnost zkoušky je stále velmi vysoká, přičemž důraz je kladen hlavně na porozumění. Zásadní je umět každý pojem definovat, popsat ho makroskopicky a odvodit život ohrožující komplikace. Většinu mikroskopie opravdu nikdo zkoušet nechce (a tu co zkoušet chtějí, zdůrazňují právě na výše zmiňovaných přednáškách).
Kolem dokola je to stále zřejmě nejnáročnější předmět během studia. Zásadní je nejspíš připravovat se přes rok (dohánět to těsně před zkouškou je pouze pro milovníky adrenalinových sportů) a nenechat se přehltit detaily (což je neuvěřitelně jednoduché).
Můj původní text (psáno cca 2007-2008)
A je to tady, patologie je předmět, na kterém se láme chleba. Je to bezkonkurenčně nejtěžší předmět ve 3. ročníku a dost možná jeden z nejtěžších na 1. LF vůbec. Věřte mi, že většina z vás bude měsíc před zkouškou z patologie těžce nervózní, pamatuju si to sám velice dobře.
Forma předmětu je klasická: 2x týdně nepovinné přednášky a 1x týdně povinný seminář, 1x za dva týdny se jde během semináře na hodinu na pitevnu (medici se jen dívají a poslouchají tam výklad, slabší povahy se snaží nezvracet).
Přednášky: Jsou dobré a pokud ve 3. ročníku nebudete na jiné přednášky docházet, tak na tyhle choďte. Vyplatí se to a aspoň pochopíte, jaké požadavky na vás u zkoušky asi budou mít.
Semináře: Vykládá se na nich teorie a taky se prohlížejí mikroskopické preparáty. Bývají vcelku v pohodě, i když záleží na tom, koho budete mít. My měli jednou za 14 dní pana as. Stříteského, který nás někdy během semináře po jednom zkoušel (každému jen jednu otázku) a uměl být dost nepříjemný.
Pitevna: Na pitevnu doporučuji starou dobrou tygří mast. Tenhle sajrajt si natřete pod nos a lehce si jím pomažte roušku.
Zkouška má 2. části:
1. Preparáty: Zkouší vás váš asistent na konci letního semestru v posledních dvou týdnech výuky. Preparáty nepodceňte a několikrát se na ně bežte podívat. Spoustu z nich se stejně budete učit víceméně nazpaměť, protože většinou je zázrak poznat původní zdravou tkáň, natožpak patologický proces. Poznání původní zdravé tkáně je velmi důležitá, protože od toho se můžete odrazit v tipovačce, o jakou nemoc asi může jít. Je to celé samozřejmě naprosto zbytečné, ale pro patology je koukání na preparáty denní chleba, takže se preparátů asi nikdy nezbavíme.
Do spárů se mi díky kolegyni Petře Gottvaldové dostal skvělý seznam popsaných preparátů (fotky + text) (pdf, 16 MB), doporučuji.
2. Ústní zkouška: U ústní zkoušky radím jedno- nedejte na nejrůznější pověsti, poctivě se to naučte a jděte tam kdykoliv ve zkouškovém. Když nebudete umět na předtermínu, vyhodí vás stejně jako v jakýkoliv jiný termín. Celkově se dá ovšem říct, že na prvním termínu (ať už ho máte kdykoliv) se vyhazuje hodně a až na takovém třetím se zkoušející často slitují a dají vám to s větší pravděpodobností. Myslím, že většina zkoušejících je docela fér a když to budete umět, tak vám to dá vcelku bez problémů.
Problémy jsou zřejmě u pana as. Stříteského, kterého většina studentů hluboce nenávidí. Já ho na zkoušce nezažil a od kolegyň, které u něj byly, jsem neslyšel nic hrozného. Neodpustím si ale takovou vsuvku: Ve volbách do akadem. senátu byla v komisi jedna kolegyně (toho času myslím už v 5. ročníku) a volit přišel i pan asistent. „Dobrý den, já jsem as. Stříteský a jdu volit“, představil se. Kolegyně se na něj trpce podívala a řekla, že ho zná, protože u něj byla ve 3. ročníku na zkoušce. Pan asistent se usmál a řekl „Tak to pro vás musel být nezapomenutelný zážitek“. A o tom to všechno asi je.
Jak to bylo na mém termínu někdy kolem poloviny června: asi tak 19 lidí jde na zkoušku. 2 lidi vyhození z testu (tehdy se psal test, to už teď naštěstí není), prof. Povýšil vyhazuje asi 2 z 5, doc. Dušková 3 ze 6 a pan as. Stříteský vyhazuje všechny kromě jednoho (tipuju asi tak 6 ze 7). Celkem nás to tehdy udělalo přibližně 6, což byla jedna třetina.
Já toho dne šel k paní doc. Duškové a to až jako předposlední a to si piště, že nebylo příjemné čekat na chodbě a vidět, jak průběžně odcházejí vyhození kolegové. Dal jsem se s některými do řeči a oni říkali, že pan as. Stříteský má skvělou náladu, jak to dneska hezky odsejpá. Co k tomu dodat, že?
Samotná zkouška u paní doc. Duškové byla naprosto bez problému- korektní přístup, vyžadované základní znalosti a opravdu žádné sviňárny.
Z čeho se učit: Standartní je kombinace: Bednář na obecku a 3dílná skripta na speciálku a na nádory, možne jsou i anglické učebnice, ale ty jsem já osobně ignoroval. Co ale velmi doporučuju jsou vypracované otázky kolegy J. Pastora (alias Langenbecka). Ty si stáhněte z jeho stránek (obecka a nádory skvělé, speciálka velmi dobrá, bohužel ne zcela dokončená) nebo přímo odsud:
K dispozici máte i vypracované otázky z patologie od kol. Michaely Staré.
Dále jsem získal seznam tripletů, které prý zkoušejí jednotliví zkoušející:
Triplety1
Triplety2
Triplety3
Triplety4
Triplety5
Jak se učit: I když do vás patologové pořád hustí ty pitomé preparáty a mikroskopické obrazy, učte se patologii jinak. U každé otázky se zejm. pokuste postupovat takhle:
1. Definice (na špatné definici nebo při neznalosti definice můžete hned letět), 2. Jaké jsou charakteristiky daného procesu/nemoci a jak se ona nemoc u pacienta projevuje, 3. Jaká případná vyšetření by byla na místě, 4. Jaká je mikroskopie (ano, mikroskopii bych zmiňoval až okrajově na posledním místě).
Kromě toho bych radil patologii nepodceňovat - rozsahem se to nezdá nijak velké, ale patologie obsahuje obrovské množství nových informací a definic, které po vás - světe div se - na zkoušce vážně budou chtít. Jestli nabudete dojmu, že si z vás jen tak dělají během roku legraci a chtějí vás postrašit, tak se mýlíte. Učte se patologii průběžně a před zkouškou ji tak 2 měsíce dejte. Myšlenka na to, že byste se patologii naučili až v letním zkouškovém, je podle mě naprosto nereálná.
Na závěr musím zmínit i stránky paní docentky Duškové, kde si mj. rozhodně stáhněte dokument nazvaný "Jak zvýšit pravděpodobnost úspěchu u zkoušky?". Informace tam sepsané si přečtěte a řiďte se jimi. Pokud vám bude při prvním čtení lehce běhat mráz po zádech, tak to je normální a nic si z toho nedělejte :-).
Verdikt: Na učení se na zkoušku z patologie doporučuji několik měsíců a opravdu hodně se modlit.
