Tento text bude věnován Reinhardu Heydrichovi. O jeho zdravotním stavu během života se toho příliš napsat nedá, tenhle árijský nadčlověk byl prostě ve výborné kondici. Z medicínského hlediska je zajímavý až atentát na Heydricha a jeho následná smrt. Atentát na zastupujícího říšského protektora je nicméně událost nám všem dobře známá, takže se spíše soustředím na události po atentátu a vzhledem k předpokládané příčině úmrtí tento text do značné míry naroubuji na problematiku antibiotik.
Reinhard Heydrich
Heydricha jistě netřeba Čechům představovat. Šlo o nebezpečného prominentního nacistu, který se mimo jiné podílel na plánování Holokaustu a stál i za fingovaným přepadením vysílačky v Gliwicích, které odstartovalo útok na Polsko v roce 1939. Od září 1941 se tenhle člověk stal v podstatě neomezeným vládcem Protektorátu Čechy a Morava. Byl velice inteligentní a schopný, takže zajistil, aby se měla slušně část národa držící hubu a makající pro vojenské vítězství Říše. Pro ty ostatní tu byl ukázkový teror, kdy si prakticky nikdo nemohl být jistý svobodou a případně životem. Co si budeme nalhávat, fungovalo to výborně. Domácí odboj byl rozvrácený a mezitím protektorátní továrny ve velkém chrlily zbraně, které se Němcům více než hodily. Co by Heydrich provedl s Čechy po vítězné válce, kdy by je už nepotřeboval, to se naštěstí nedozvíme. Abych to zkrátil, tak exiloví představitelé Československa v Británii se rozhodli provést na Heydricha atentát a pak to už známe – elitní parašutisté – výsadek - frajer Übermensch Heydrich jede 27. května 1942 Prahou v otevřeném voze jenom s řidičem a bez ochranky – atentát - zaseklý Gabčíkův Sten Gun – hozená Kubišova bomba...
Bomba není legrace
Kubišova bomba byla speciální verzí protitankového britského granátu vz. 73. Obsahovala plastickou trhavinu, při výbuchu poškodila Heydrichovo auto a samotného Heydricha zranila. Moc slavně to ale pro parašutisty ze začátku nevypadalo, Heydrich přežil, byl při vědomí, nijak viditelně silně nekrvácel. Kdyby šlo o akčního hrdinu z hollywoodského filmu, vypadalo by to jako pouhé škrábnutí. Jenže ve filmu nejsme. V realitě při výbuchu granátu neuvidíme ohnivou explozi. Ve skutečném světě je slyšet rána a tím to zdánlivě hasne. To hlavní jsou střepiny, které se rozletí do okolí a právě dávku těchto střepin Heydrich dostal do zad a do boku. A nejen střepin – tlaková vlna výbuchu utrhla a do rány vmetla i drobné kovové úlomky karoserie a kousky čalounění automobilových sedaček.
Bomba z atentátu na Heydricha (Ne, pečliví nacističtí vyšetřovatelé nesložili zpětně tu původní. Ta na fotce sloužila jako záloha a byla atentátu přítomna, ale nepoužita.) (Zdroj)
Bulovka
Heydrich byl převezen na blízkou Bulovku a dostal se do rukou překvapených chirurgů. Po určitých komplikacích daných nedůvěrou Oberguppenführera k českým lékařům nakonec proběhla akutní operace prováděná českými i německými lékaři. Chirurgové zjistili, že ač rána výrazně nekrvácela, výše zmíněné cizorodé objekty nadělaly v Heydrichově těle docela paseku – poškodily slezinu, bránici a levou plíci. Operace byla úspěšná, slezina byla odstraněna, ostatní tkáně a orgány „spraveny“, cizí tělesa byla odstraněna, rány byly vyčištěny a nedocházelo k žádnému výraznému vnitřnímu krvácení. Heydrich se začal zotavovat, ale krátce na to se jeho stav zhoršil a za necelé dva týdny už byl na prkně, tedy přesněji řečeno na lafetě děla. A mezitím začaly hrůzy stanného práva a druhé vlny Heydrichiády.
Abychom si trochu oddechli od medicíny a nasáli trochu příjemné protektorátní atmosféry, můžeme si udělat krátký kvíz. Je srpen 1942, Protektorát, jste běžný občan, máte ženu a tři děti. Na dveře vám zaklepe vyčerpaný člověk, který tvrdí, že je parašutista z Anglie a potřebuje vaši pomoc. Vy:
A) mu pomůžete, nakrmíte ho, dáte mu nové šaty a případně nějaké potravinové lístky
B) mu zabouchnete před nosem (nebo něco podobného na ten způsob)
C) mu zabouchnete před nosem a pak zajdete na místní četnickou stanici událost ohlásit
Správné řešení neexistuje, ale pokud jste dali za A) nebo za B), tak osobně obdivuji vaši odvahu. Kromě toho doporučuji najít si na Google jméno Karl Jerhot a něco si o tom člověku přečíst. Určitě zjistíte, že ho znáte, i když pod jiným jménem. Byla to blbá doba.
Příčina smrti
Zpátky k medicíně. Tehdejší zdravotnictví v Československu (tedy přesněji v tom, co z něj zbylo) už přece jen bylo i z dnešního pohledu v řadě ohledů na úrovni. Rutinně byla využívána celková anestezie a jsem přesvědčen, že chirurgové udělali, co mohli. Když vám leží na stole člověk, jehož smrt způsobená vaší chybou vás (a vaši rodinu) může klidně poslat na Pankráckou sekyrárnu nebo do sprch, ve kterých neteče voda, tak máte motivaci odvést práci co nejlépe. Jenomže po úspěšné operaci už tehdejší zdravotnictví nemělo běžnému pacientovi co nabídnout a tělo se muselo uzdravit samo. Ta hromada sajrajtu, co se Heydrichovi do těla dostala, naneštěstí pro něj obsahovala velké množství bakterií a ty se v tkáních začaly množit. Postupně se rozvinula sepse neboli otrava krve a na tu árijský lev neslavně skonal. Možná se na smrti podílela i plicní embolie, jejíž riziko probíhající sepse zvyšuje, ale na tom už vlastně nezáleží.
Existuje pochopitelně i řada konspiračních teorií – Podle některých použitý granát obsahoval zárodky clostridium botulinum, podle jiných pomohli Heydrichovi k cestě na onen svět někteří další nacisté v rámci boje o moc. Nedá se to vyvrátit nebo prokázat, ale teorie se sepsí jako příčinou smrti se jeví jako nejjednodušší a nejpravděpodobnější.
To, co totiž tehdejšímu zdravotnictví ve srovnání s pozdější dobou citelně chybělo, byla běžně dostupná antibiotika, která by další průběh Heydrichovy nemoci dost pravděpodobně ovlivnila. Existovala antibiotika? Ano, existovala, jenže...
Takhle spokojeně mohl Reinhard vypadat... (Zdroj)
Antibiotika
Na konci jara 1942 už ve světě existovaly dva základní typy antibiotik, které se daly proti sepsi reálně použít – penicilin a sulfonamidová antibiotika.
- Začněme s penicilinem. Nechci tu probírat přesnou historii tohoto prvního široce používaného antibiotika. My si vystačíme s tím, že penicilin začal být pokusně využíván k terapii bakteriálních infekcí od roku 1941. První streptokoková sepse byla penicilinem úspěšně vyléčena v USA v březnu 1942, tedy asi 2 měsíce před atentátem na Heydricha. V té době byl penicilinu těžký nedostatek. Udává se, že celý americký farmaceutický průmysl dokázal do června 1942 vyprodukovat dostatek penicilinu na léčbu deseti (!) lidí. Kdyby šlo o Německo, penicilin by se pro tak důležitého pohlavára, jakým Heydrich nepochybně byl, nejspíše našel. Jenže USA a Německo již byly v tu dobu ve válečném stavu a jediné co by živý Heydrich mohl od USA očekávat, byla pozvánka do Norimberku a možnost zatančit si konopný čardáš*. Mimochodem, jakmile Američané pochopili, co mají v ruce, svůj zmíněný farmaceutický průmysl neuvěřitelným způsobem nastartovali a v roce 1944 už počítali dávky vyrobeného penicilinu na miliony.
- Se sulfonamidy a Heydrichem je to mnohem zajímavější. Sulfonamidy jsou širokou skupinou sloučenin vykazující antimikrobiální působení (blokují bakteriím metabolizmus kyseliny listové) a proto je můžeme řadit mezi antibiotika. První sulfonamidy měly řadu potenciálních vedlejších účinků a rychle proti nim narůstala bakteriální rezistence, ale fungovaly. A co je hlavní, na rozdíl od penicilinu byly v roce 1942 ve třetí říši dostupné. Proč je Heydrich nedostal? Kvůli svému ošetřujícímu lékaři. Jmenoval se Karl Gebhardt a byl to Himmlerův osobní lékař. Himmler ho poslal k Heydrichovi, aby vedl jeho léčbu. Gebhardt neměl k sulfonamidům důvěru a rozhodl, že Heydrichův árijský organizmus to zvládne sám. Jenomže nezvládl. Taky je možné, že Gebhardt dostal příkaz, aby k sulfonamidům v Heydrichově případě neměl důvěru, ale to se už nikdy nedozvíme. Následně pak Gebhardt hnaný touhou očistit svoje rozhodnutí prováděl nějaké zhovadilé experimenty na vězních koncentračního tábora, které měly prokázat neúčinnost sulfonamidů. Doktor Karl Gebhardt si svůj zasloužený konopný čardáš zatancoval v červnu 1948...
* Konopný čardáš je, jak jste jistě uhádli, malebný výraz pro oběšení. Je použitý v českém překladu několika knih o Zeměploše od T. Pratchetta. V anglickém originále jde o frázi „dance the hemp fandango“. Hemp odkazuje na tradičně používané konopné lano a fandango je živý španělský tanec. Je to zřejmě takový suchý anglický...šibeniční humor. A mimochodem řada prominentních nacistů ho po konci Norimberského procesu skutečně zažila, protože u nich při oběšení nedošlo ke standardnímu zlomení vazu a umírali pomalu na udušení.
