Císařovna Alžběta Bavorská - ostrý pilník
Hned na začátku citujme Švejka a jeho výčet tragédií, které potkaly Starýho Procházku* též známého jako císař František Josef I.: "...Ale von si to starej pán doopravdy nezaslouží. Vezměme si tohle. Syna Rudolfa ztratil v útlém věku, v plné mužské síle. Manželku Alžbětu mu propíchli pilníkem, potom se mu ztratil Jan Ort, bratra, císaře mexického, mu zastřelili v nějaké pevnosti u nějaké zdi." Švejk měl pravdu, na život jednoho člověka to není málo smutných událostí a z medicínského pohledu je nejvíce zajímavá právě ta zmínka o vraždě manželky Alžběty. Byla to totiž jedna z mála vražd, kdy si de facto již usmrcený člověk po nějakou dobu vůbec neuvědomil, že byl zavražděn.
Alžběta Bavorská
Císařovna Alžběta Bavorská je veřejnosti mnohem více známa pod jménem Sissi a řada lidí ji má v zásadě spojenou se vzhledem herečky Romy Schneider, která císařovnu Sissi představovala ve stejnojmenném filmu z roku 1955. Alžběta Bavorská byla Romy Schneiderové podle dobových obrazů a prvních černobílých fotografií skutečně dosti podobná a ve své době byla považována za krasavici. Sissi však nebyla v životě příliš šťastná. Nedokázala se vyrovnat s přirozeným procesem stárnutí a zřejmě jí nedělal dobře život u strnulého císařského dvora ve Vídni. Kromě posedlosti různými procedurami, které měly prodloužit její mládí a krásu, ráda cestovala a právě to se jí stalo osudným. Na svých cestách se totiž v Ženevě v roce 1898 setkala s dosud naprosto neznámým anarchistou Luigim Luchenim.
Luigi Lucheni
Luigi Lucheni podobně jako stárnoucí Sissi také nežil příliš šťastný život. Byl nalezenec, který vyrůstal bez rodičů v italských sirotčincích devatenáctého století, což na něm jistě zanechalo nemalé stopy. Během svého života se dal k anarchistům, kteří bojovali s tehdejšími privilegovanými vrstvami společnosti, tj. zejména se šlechtou. Lucheni se pod vlivem anarchistických myšlenek rozhodl, že zavraždí nějakého nenáviděného příživnického aristokrata a jeho cílem se měl stát princ Orleánský. Princ měl pobývat v Ženevě, nicméně svůj pobyt na poslední chvíli zrušil. Zklamaný Lucheni si ovšem v novinách přečetl, že v Ženevě se zrovna nachází i manželka císaře Františka Josefa a rozhodl se, že se tedy pokusí zavraždit právě ji. Aristokrat jako aristokrat. Lucheni si jako zbraň připravil naostřený pilník. Takto upravený nástroj má podobu dlouhého a velmi tenkého a ostrého nože. Dne 10. září 1898 v brzkých odpoledních hodinách se Lucheni setkal s císařovnou na ulici na cestě k ženevskému přístavu, kde měla nastoupit na loď. Císařovna byla bez jakékoliv ochrany a jako doprovod měla pouze jednu dvorní dámu. Útočník k císařovně přistoupil, bodl ji ostrým pilníkem do hrudi...a vstoupil do historie.
Zbraň Luigiho Lucheniho (Zdroj - Medizinische Universität Wien)
Srdeční tamponáda
Pokud byste očekávali dramatickou situaci, krev valící se z rány, volání o pomoc a umírající císařovnu v náručí dvorní dámy na ulici, byli byste na omylu. Celá událost mohla nějakou dobu vypadat naopak poměrně banálně. Do císařovny vrazil nějaký otrapa, uhodil ji do hrudi, porazil na zem a utekl. Otřesená Sissi se s pomocí dvorní dámy rychle zvedla a pokračovala pěšky do přístavu, kde na ni čekala loď. Hrudník trochu bolel, ale po úderu a pádu na zem nešlo o nic divného. Ve skutečnosti byla císařovna smrtelně zraněná a s přihlédnutím k možnostem tehdejší medicíny byla již fakticky mrtvá. To se prokázalo po příchodu na loď, kde Sissi zkolabovala a po uvolnění jejího oblečení si dvorní dáma se zděšením všimla malé ranky na císařovnině hrudi. Až tehdy si lidé poskytující pomoc uvědomili, že se stala obětí útoku ostrým předmětem. Ale i v této chvíli se mohlo zdát, že nejde o nic kritického, protože ranka byla malá a prakticky nekrvácela. Jenomže stav císařovny se velmi rychle zhoršoval a za necelou hodinu byla po smrti. Podle svědectví přítomných nastala smrt bez velkého utrpení a bez bolesti, což celkem odpovídá níže zmíněné diagnóze.
Na vině byla tamponáda srdeční. Ostrý a úzký předmět vnikl do hrudníku, poranil jedno z žeber a levou plíci, jeho ostří proniklo osrdečníkem (perikardem) a narušilo stěnu srdce. Při vytažení nástroje se zevní otvor v perikardu uzavřel a nebyla poraněna žádná velká céva, takže rána výrazně nekrvácela. Malý otvor v srdeční stěně se nicméně neuzavřel a malé množství krve začalo unikat do prostoru osrdečníku. Tekutina v osrdečníku (perikardiální výpotek) je z mechanického hlediska nebezpečná, protože působí z vnějšku na srdeční sval a brání jeho pumpování. Pokud objem tekutiny narůstá pomalu (dny a týdny), dokáže se srdce přizpůsobit a v perikardu pak může být bez dramatických potíží přítomno i několik set mililitrů tekutiny. V tomto případě plnění osrdečníku proběhlo mnohem rychleji - v řádu desítek minut. Důsledkem není nic menšího než to, že srdce utlačené krví v osrdečníku přestane do organizmu pumpovat okysličenou krev. O všech možných příznacích si můžete přečíst v daném textu, ale při rychle probíhající tamponádě je v podstatě důležitý jenom jeden - šokový stav se ztrátou vědomí a smrt. V dnešní době by v podobné situaci teoreticky byl možná velmi malá naděje na záchranu, pokud by Alžbětě byla hned na místě správně stanovena diagnóza následně provedena akutní perikardiocentéza (nabodnutí perikardu jehlou a odsátí tekutiny) a následně akutní kardiochirurgický zákrok. Na konci 19. století to bylo o hodně jednodušší. Nedalo se dělat vůbec nic, možná se jenom nad umírající císařovnou pomodlit. Tělo Sissi bylo převezeno do Vídně a pohřbeno v Kapucínské kryptě spolu s dalšími příslušníky rodu Habsburků.
Obrázek 1 - Pilník proniká přes perikard do srdeční stěny a narušuje jí (červené kolečko). Perikardiální vak je prakticky prázdný.
Obrázek 2 - Perikardiální vak se po vytažení pilníku sice utěsnil, ale uniká do něj krev ze srdce. Vak se plní krví a začne srdce utlačovat (červené šipky).
A co Lucheni?
Lucheniho chytili ještě ten den. Byl na vraždu bezbranné ženy jakožto členky nenáviděné aristokratické vrstvy patřičně hrdý a trápilo ho jedině to, že nemůže zemřít na popravišti smrtí mučedníka třídního boje. Trest smrti byl totiž v dané oblasti již zrušen. Ovšem velké štěstí to atentátníkovi ani tak nepřineslo. Dostal doživotí a zůstal ve vězení až do roku 1910, kdy se oběsil. Po smrti mu ještě nějaký profesor se zájmem o frenologii** nechal uříznout hlavu a důkladně ji zvenčí i zevnitř vyšetřil, nic zvláštního na ní však nenašel. Lucheniho hlava nakonec všechny ostatní zúčastněné "přežila" ve sbírkách Ústavu soudního lékařství v Ženevě, až byla nakonec převezena do Vídně a zde také v roce 2000 pohřbena. Hlava atentátníka i jeho oběť jsou tak prý pochovány jen několik kilometrů vzdušnou čarou od sebe.
Pokud měl Lucheni nějaké vyšší cíle ve smyslu vyvolat vraždou aristokratky společenské změny a otřást světem, tak nebyl úspěšný. To se podařilo až jinému atentátníkovi jménem Gavrilo Princip o 16 let později a stálo to život několik desítek milionů lidí. Přišel sekáč, který se nezakecal. Ale to už je jiný příběh...
Spokojený Lucheni je zatýkán policií (Zdroj)
* Tradovalo se, že přezdívka vznikla kvůli fotce císaře Františka Josefa I. na mostě s titulkem "Procházka na mostě". Zřejmě se tato informace nezakládá na pravdě, ale je docela roztomilá.
** Frenologie byla v té době populární a hledala společné znaky tvaru lebky a osobnostních rysů daného jedince. Postupně začala být považována za pavědu.
