Na lékařských fakultách existuje předmět Hygiena a epidemiologie a z tohoto předmětu bývá dokonce státní zkouška. Během mého studia byla přednostou Ústavu hygieny a epidemiologie 1. LF UK profesor Bencko (dej mu pán Bůh věčnou slávu) a ten měl u zkoušky různé někdy lehce bizarní otázky. Studenti si je zapisovali a učili se tyhle „Benckoviny“ nazpaměť. A jedna z vypečených Benckovin byla otázka, jestli je u muže stran šíření infekce horší přenašečství břišního tyfu v ledvinné pánvičce nebo ve žlučníku. Správná odpověď byla ledvinná pánvička, protože „muži močí, kde chtějí“. Naneštěstí to není vždycky pravda. Občas se přihodí, že muž nemůže močit vůbec a pak jde o život. (Pro ženy to platí také, ale u mužů je tato situace přece jen o hodně častější.)
Tycho Brahe
Tycho Brahe byl původem Dán, ale v České republice jde o poměrně známé jméno, protože žil a byl vědecky činný na císařském dvoře v Praze za vlády císaře Rudolfa II. na konci 16. století. Věnoval se astronomii, studoval pohyby nebeských těles a napomáhal vývoji představ o sluneční soustavě. Sice ne všechny jeho teorie byly z dnešního pohledu správné, ale rozhodně tento vědní obor posunul dále. Kromě toho ovšem tento renesanční člověk pěstoval i lásku k alchymii. Jako zajímavost lze uvést, že mu chyběla větší část nosu, a proto nosil speciální protézu. Nešlo o důsledek nějakého trestu (nosy byly řezány zločincům), ale o zranění ze souboje. Z hlediska zdravotního to u Tychona zřejmě nebyla žádná sláva, podle dobových svědectví byl obézní a v nadměrném množství konzumoval alkoholické nápoje.
Grammar nazi vsuvka: Jméno astronoma je Tycho Brahe, nikoliv Tycho "de" Brahe. V druhém pádu jednotného čísla lze použít tvar "Tychona" nebo "Tycha".
Tycho Brahe (zdroj)
Smrt
Tycho Brahe zemřel poměrně náhle v Praze 24. října roku 1601. O okolnostech smrti se ledacos ví, ale budeme i trochu spekulovat. Několik dnů před smrtí se prý zúčastnil banketu pořádaném Petrem Vokem. Jak banket probíhal, nevíme, ale podle toho, jakou měl Petr Vok pověst, zřejmě nešlo o asketickou náboženskou meditaci nad skývou suchého chleba a sklenkou pramenité vody. Jedlo a pilo se jistě ve velkém a Tycho Brahe, ač se v pití činil, prý během banketu vůbec nešel na malou stranu. Nějak to nešlo.
Od té chvíle se astronomův zdravotní stav prudce zhoršoval. Tycho Brahe se stále nemohl prakticky vymočit, objevily se kruté bolesti břicha spojené s odtokem jen malého množství moči a za necelé dva týdny byl nešťastník po smrti. Jako pravděpodobná příčina smrti byl prý stanoven přeplněný prasklý močový měchýř.
Prasklý močový měchýř?
Může někomu jen tak prasknout zdravý močový měchýř? Běžně se to nestává. Močový měchýř se při plnění močí dokáže poměrně solidně rozpínat a během jeho plnění se objevuje čím dál silnější nucení na močení, které se postupně stává neudržitelným. Svěrač močového měchýře má zjednodušeně řečeno dvě složky – příčně pruhovanou svalovinu ovládanou vůlí a hladkou svalovinu nezávislou na vůli. Při určitém objemu se hladká svalovina uvolní a člověk se pomočí. Z toho důvodu nepovažuji za úplně reálné teorie, že Tycho Brahe nechtěl při oslavě odejít na toaletu z nějakých společenských či jiných důvodů a jenom proto mu měchýř praskl. Po určité době by moč ze zdravého měchýře nejspíše unikla bez ohledu na společenské konvence a astronom mohl ještě další roky obdivovat krásy vesmíru.
K úplné zástavě močení s následným přeplněním močového měchýře a eventuálně jeho prasknutím dojít může v situaci, kdy je přítomen nějaký další problém v podobě překážky lokalizované ve výtokové části močového měchýře a-nebo v močové trubici. U muže ve věku Tychona Brahe (54 let) s jeho životním stylem se nabízí močový kámen nebo onemocnění prostaty (zvětšení prostaty, nádory prostaty). Močové kameny jsou vzhledem k nezdravému životnímu stylu dosti pravděpodobné a pokud některý větší kámen prošel do močového měchýře a ucpal vstup do močové trubice, neštěstí bylo na světě.
Je-li výše zmíněný popis pravdivý, Tycho de Brahe zažil velice ošklivý konec života. Močový kámen ucpávající močový měchýř musel způsobit velké bolesti a bolestivé muselo být i čím dál větší roztažení močového měchýře. Podobný neléčený stav se následně obvykle komplikuje infekcí, která přejde do sepse. Prasknutí močového měchýře a vylití kontaminované moči do tkání nebo do dutiny břišní je pak poslední kapka.
Hlavním problémem je akutně se rozvíjející selhání funkce ledvin. Ledviny zprvu fungují normálně, tvoří moč, ale ta neodtéká, hromadí se v močových cestách, až nakonec vystoupá její hladina přes močovody nahoru k ledvinám a začne je utlačovat. Tento stav označujeme jako hydronefróza a při delším trvání nevratně poškodí ledvinnou tkáň. Ale než k poškození dojde, tak v tomto případě ledviny stejně přestanou pracovat, protože filtrovat krevní tekutinu proti vysokému tlaku nahromaděné moči není možné. Důsledek? Dusíkaté zplodiny a další nečistoty zůstanou v organizmu, tento stav se označuje jako uremie. Důsledek? Řada nepříjemných příznaků a po nějaké době smrt.
Znovu dodávám, že jde do značné míry o spekulace. Jsou nicméně logické a navíc je dosti podobný trýznivý konec života popisován u cara Petra Velikého.
Nezdravotníkovi se může výše zmíněný text zdát složitý, takže si u obrázku uděláme rekapitulaci. Překážka naruší odtok moči z močového měchýře, ten se plní močí, hladina moči stoupá vzhůru oběma močovody k oběma ledvinám. Do toho přichází nevyhnutelná močová infekce, útlakem ledvin vzniká hydronefróza a ledviny přestávají filtrovat zplodiny metabolizmu do moče, čímž vzniká uremie. Zda měchýř praskne nebo nikoliv, je už v podstatě jedno, protože člověk umírá na kombinaci urosepse (otrava krve původem z močových cest) a rozvratu vnitřního prostředí při uremii.
Jak lze podobnou situaci v dnešní době vyřešit?
Pokud se něco podobného v dnešní době stane, je nezbytně nutné zajistit odtok moči (tzv. zajištění derivace moči) a to obvykle zajišťují urologové. Překážka se dá někdy překonat zavedením cévky do močového měchýře, jindy se do zúžené části vylučovací soustavy zasune speciální stent, který odtok moči umožní. Pokud se situace nedá těmito způsoby vyřešit, může být nutné alespoň dočasně vytvořit spojku mezi močovými cestami a povrchem těla. Typickým příkladem je epicystostomie. Jenže co je běžné v 21. století, to neexistovalo v roce 1601.
Rtuťová stopa
Rtuť je zajímavý chemický prvek. Jde o kov, který je tekutý a má charakteristickou stříbrnou barvu. Středověcí alchymisté rtuť milovali, nazývali ji "tekuté stříbro" a používali ji k řadě experimentů. Bohužel se jedná o prvek pro lidské tělo značně jedovatý. Jak si můžete přečíst v příslušném textu, otrava typicky nevzniká po požití rtuti, ale při vdechování jejích výparů. Když byly vědecky zkoumány učencovy ostatky, bylo vysloveno podezření na zvýšenou koncentraci rtuti v některých zachovalých tkáních, ale tato podezření se při dalším zkoumání nepotvrdila. Je tedy možné, že Tycho Brahe byl pří alchymistických pokusech vystaven vyšším dávkám výparů z tohoto kovu, ale nejspíše to nemělo významný vliv na jeho úmrtí.
