Byl Karel Lažnovský významná osobnost? Z dnešního pohledu bych neřekl. Většina z vás ho asi znát nebude. Když se ale řekne chlebíčková aféra, tak si uvědomíte, že jste o něm přece jen něco slyšeli. Dnešní povědomí o Lažnovském totiž úzce souvisí právě s touto událostí, která zároveň znamenala Lažnovského předčasnou smrt.
Protektorát protentokrát
O období Protektorátu asi víme všichni, nemá cenu se jím detailně zabývat. Byla to nepříjemná doba, která prověřovala charaktery a z dnešního pohledu je prakticky nemožné většinu lidí soudit. Jak bychom se v podobné situaci chovali my, to se nedozvíme a je to tak možná dobře. Jak to chodívá, tak šedá většina držela bez velkého nadšení hubu a krok a hleděla nějak to přežít, malá část Němcům aktivně škodila a jiná malá část jim naopak začal pomáhat – někdo ze strachu, jiný ze zištných důvodů, tamten nacistům upřímně uvěřil, onen byl prostě jen darebák a někdo to rád zkombinoval. Tak je to vždycky.
Karel Lažnovský byl novinář a musíme ho zařadit do té poslední skupiny, která v Protektorátu aktivně kolaborovala s Němci. Takových novinářů bylo tehdy víc a označují se jako aktivističtí novináři. Známe úsloví, že aktivní blbec je horší než třídní nepřítel. Je to pravda a dotyčný ani nemusí být blbec. Zmínění aktivističtí novináři pak dali dohromady sedmičku těch nejkovanějších kolaborantů a Lažnovský byl mezi nimi. Proč byli nebezpeční? Protože se mohli veřejně vyjadřovat v tisku a v rozhlase a ovlivňovat myšlení protektorátní populace. Postupem času pak tito novináři začali nepříjemně tlačit na chudáka Aloise Eliáše, že není dostatečně aktivní v budování šťastné Nové Evropy. No, aktivisti…
Alois Eliáš
Kdo byl ten Alois Eliáš? nikdo menší než tehdejší předseda protektorátní vlády. Někteří představitelé protektorátního režimu byli fanatičtí kolaboranti, ale bylo mezi nimi i mnoho slušných a odvážných lidí a Alois Eliáš byl jedním z nich. Snažil se různými způsoby házet Němcům pomyslné klacky pod nohy a dokonce spolupracoval s tehdejšími odbojovými organizacemi. Vlažný postoj Eliáše a tehdejší protektorátní vlády proti Němcům byl trnem v oku výše zmíněným aktivistům. Prostě měli pocit, že by si Eliáš měl ve svém srdci najít pro třetí říši o něco víc místa a požadovali, aby se protektorátní vláda veřejně distancovala od našich exilových představitelů v Británii.
Je libo chlebíček?
Alois Eliáš nakonec kolaborantskou sedmičku pozval 18. září 1941 na přátelskou besedu a nějaké to pohoštění. Prostě si vyjasnit vzájemné vztahy a vyslechnout stesky a požadavky novinářů, znáte to. A aby hosté měli nějaký zážitek, nechal Eliáš ve spolupráci s některými lékaři vpravit do servírovaných chlebíčků překvapení – prý šlo o bakterie tuberkulózy, břišního tyfu a prý dokonce i nějaký ten botulotoxin. Chlebíčky byly dobrou volbou, protože těsně před podáním nemusí být tepelně upravené (tepelná úprava by bakterie zabila a botulotoxin deaktivovala).
(Objektivně si přiznejme, že kdyby něco podobného provedl někdo, koho nemáme rádi, mohli bychom hovořit o zavrženíhodném případu bioterorismu namířeném proti civilistům. Ale já to Eliášovi a těm lékařům v tomto případě rád odpustím, protože doba byla hodně, hodně zlá, šlo o život a ne každý nepřítel musí mít uniformu a flintu v ruce. Že pero je mocnější než meč se neříká jen tak zbůhdarma.)
Novináři chlebíčky snědli a z naší sedmičky následně onemocněli čtyři včetně Lažnovského. Příznaky se u nich objevily poměrně rychle. Za týden (25. září 1941) se měli aktivisté setkat s prezidentem Háchou, ale k setkání nedošlo kvůli jejich nemoci. Tady to začíná být zajímavé, takže budu detailnější, budu trochu spekulovat a klást otázky, na které ne vždy budu znát odpověď.
- Proč neonemocněli všichni? Ne každý chlebíček byl kontaminovaný, případně do sebe ne každý novinář dostal dávku mikroorganizmů postačujících pro vyvolání nemoci (tzv. infekční dávka).
- Proč ani jeden člověk nezemřel na botulismus? Nevím. Botulotoxin buď v chlebíčcích ve skutečnosti nebyl, nebo z nějakého důvodu nefungoval. Kdyby fungoval podle učebnice, bylo by to znát. Botulotoxin je velice silný neurotoxin. Smrtelná dávka požitého botulotoxinu se počítá na mikrogramy jedu na kilogram tělesné hmotnosti. Vzniklému botulismu pak dominuje ochrnutí příčně pruhovaných svalů, přičemž smrtelná je zejména paralýza svalů dýchacích.
- Co TBC? Některé zdroje uvádějí, že u dvou nemocných prý byla lékařem SS diagnostikována tuberkulóza. Přijde mi to jako nesmysl. Dobrá, chlebíčky mohly obsahovat původce TBC, mycobacterium tuberculosis. Ale pokud má někdo onemocnět klasickou plicní TBC, tak musí bakterie vdechnout. Chlebíčky byly snědeny. Může se požitím bakterií člověk nakazit TBC? Může, ale pak vzniká poměrně vzácná střevní tuberkulóza postihující typicky dolní část trávicí trubice. Inkubační doba se udává v řádu mnoha týdnů až měsíců a novináři onemocněli do týdne. Jak jim tu TBC diagnostikovali? RTG plic? To je vzhledem k výše uvedenému nepravděpodobné. Kožním tuberkulinovým testem? Ten ještě neznamená přítomnost aktivní TBC.
- Na co přesně zemřel Lažnovský? Lažnovský zemřel 11. října 1941 a příčinou smrti byl břišní tyfus. Osobně bych řekl, že i u ostatních otrávených šlo o důsledek onemocnění tyfem. Svědčil by pro to zejména rychlý nástup příznaků, protože inkubační doba břišního tyfu je na rozdíl od TBC jenom několik dnů. Příznaky tyfu zahrnují horečky, silné nevolnosti, zvracení, prudké bolesti hlavy (staré označení pro tyfus bylo "hlavnička") a onemocnění může (i nemusí) skončit i smrtí.
Dozvuky
Lažnovský byl pohřben s příkladnou pompou. Kdo myslíte, že byl hlavním řečníkem na pohřbu? Nikdo jiný než Emanuel Moravec*. Toho znáte docela určitě, byl o něm natočen i film a je to velice zajímavá historická osobnost. Zemřel jako největší lump, ale kdyby se kola osudu točila trochu jiným směrem, mohli mu dnešní politikové pravidelně chodit klást věnce na hrob. Jenže historie „kdyby“ neuznává.
A co Alois Eliáš? Ten Lažnovského bohužel dlouho nepřežil. Už za 14 dnů po chlebíčkové aféře přiletěl do Prahy Reinhard Heydrich a vzal to tam tvrdě do svých árijských rukou s cílem šlápnout těm smějícím se bestiím do úsměvu. Eliáš byl prakticky okamžitě zatčen, obviněn z protiněmecké činnosti a odsouzen. Krátký zbytek života strávil ve vězení. Účast na chlebíčkové aféře mu sice nacisté neprokázali, ale to na výsledku nic nezměnilo. Alois Eliáš byl popraven v červnu 1942 přibližně 14 dnů po smrti Reinharda Heydricha.
* Dobový vtip: Proč má Emanuel Moravec holou hlavu? Aby Němce nešimral, když jim leze do zadku.
