Poslední dny zavládla v ČR eufemicky řečeno nejistota, jak budeme postupovat stran hlediska COVID-19 dál. Moc tomu nepomáhá nepříliš dobrá krizová komunikace, což vede k tomu, že do toho začínají mediálně známí lidé házet vidle (dr. Šmucler, rektor Zima) a narůstá chaos. Ano, uvědomuji si, že i já se k tomu veřejně vyjadřuji, i když nejsem na daná témata odborník, ale hodně věcí stran koronaviru jsem odhadl zcela správně a to nikoliv na základě dojmů, ale faktů. I moje názory berte samozřejmě s rezervou, ale dobře si přečtěte, co píšu, a zda by o tom nestálo za to pouvažovat:
1. Krizový štáb musí jasně a srozumitelně komunikovat s lidmi. O každém kroku se musí poradit a pak jasně formulovat svoje názory, které musí někdo pravidelně a srozumitelně předkládat veřejnosti. Fakt neexistuje, že se viditelně vyčerpaný člen štábu sejde s útočným reportérem v hodinovém rozhovoru a tam bude v defenzivě spekulovat o kriticky důležitých otázkách, jako zda za 3 měsíce povolit svatbu s 60 lidmi (ironie). Stejně tak nejde, aby se jiný člen štábu sešel s nejmenovaným rektorem a začali vymýšlet nějaké plány. Pak zmíněný člen krizového štábu začne plácat nějaké voloviny o finanční hodnotě lidského života a významný člen politické strany, která jej do štábu nominovala, jeho chování důrazně odsoudí. Tohle prostě není možné. Alespoň zdánlivá jednota je nutná, nesmíte dát lidem najevo, že jednáte chaoticky, a že jste ve při.
2. Rozumný člověk vidí, že současná opatření udržet nepůjdou. Poziční boj s virem nezvládneme, nevydržíme ho. Důvody jsou ekonomické, ale sekundárně i zdravotnické a ryze humánní, protože zdravotnictví není stroj, který pracuje zadarmo. Necháme-li padnout ekonomiku, bude to také stát řadu životů. Uvolňování opatření a návrat k něčemu podobnému našemu běžnému životu je nutností.
3. Jak rychle budeme opatření uvolňovat by mělo záviset na současném promoření populace, které neznáme. Řada expertů hovoří o desítkách procent, podle mého názoru to bude 1% a budeme rádi, ale všichni společně máme jisté to, že nevíme. Otestování promoření populace by mělo být naprostou prioritou. Pokud zjistíme, že virem je již promořeno 20% z nás, bude následná strategie zcela jiná, než když půjde o 0,5%.
4. Je extrémně důležité, jak uvolnění opatření a další strategii lidem vysvětlíte. Pokud budete hovořit o promoření populace jako o hlavním cíli a o současné nutnosti ochrany rizikových skupin, musíte dodat, jakým způsobem ty rizikové skupiny budete chránit. Rizikoví jsou již lidé nad 60 let, diabetici, hypertonici a mnoho dalších skupin, dělá to několik milionů lidí. Jak je budete chránit a izolovat? I při současném uzavření země virus pronikl do domovů pro seniory poměrně snadno a žádná jiná okolní země nebyla schopná rizikové skupiny účinně chránit.
5. K výše uvedenému bodu bych doporučil pojmout to jinak. Celou dobu jsme mluvili o inteligentní karanténě, testování, izolaci nemocných a zastavování nákazy. Co kdybychom vyzkoušeli tento postup a zároveň lidem zdůraznili, že opatření v našich poměrech nákazu v reálu nezastaví, ale “jen” zpomalí, a že uděláme, co bude v našich silách, aby počty mrtvých byly co nejnižší, a aby lidé neumírali zbytečně kvůli nedostatku péče? K pozvolnému promoření dojde, to je nesporné, ale nebude to náš cíl, spíše nevyhnutelný fakt. Když to nevyjde, nedá se nic dělat, ale proč to nezkusit? Odpískat to můžeme vždycky.
Jižní Korea situaci zvládla a již měsíce udržuje virus pod kontrolou, promořování tam probíhá, ale je extrémně pomalé. Rozhodně bych doporučil se jejím příkladem inspirovat. Pochopitelně oprávněně namítnete, že Jižní Korea nejsme, a že tato snaha nemusí být v našich poměrech reálná. Máte pravdu, ale alespoň vzdáleně se jí přiblížit jistě není špatné. Chceme-li si zvolit jednodušší cestu, tak inspirovat se např. Británií můžeme kdykoliv.
6. Právě při uvolňování opatření je nutné lidem zdůrazňovat, že boj neskončil, ale teprve začíná, a že ta hlavní zodpovědnost bude čím dál víc na nich – aby nosili roušky v uzavřených prostorech, dezinfikovali si ruce, aby nadále omezovali sociální kontakty a chovali se disciplinovaně a zodpovědně. Ten nepříjemný lágr, co jsme si tu na pár týdnů vytvořili, totiž nebyl řešením, jenom nám měl dát oddechový čas k přípravě na skutečný boj. Pokud nyní lidé z nejasných a protichůdných vyjádření našich představitelů nabydou dojmu, byť mylného, že je vlastně po všem, a že další plán je promoření populace s hozením rizikových skupin přes palubu, přestanou se snažit a dopadne to špatně.
1. Krizový štáb musí jasně a srozumitelně komunikovat s lidmi. O každém kroku se musí poradit a pak jasně formulovat svoje názory, které musí někdo pravidelně a srozumitelně předkládat veřejnosti. Fakt neexistuje, že se viditelně vyčerpaný člen štábu sejde s útočným reportérem v hodinovém rozhovoru a tam bude v defenzivě spekulovat o kriticky důležitých otázkách, jako zda za 3 měsíce povolit svatbu s 60 lidmi (ironie). Stejně tak nejde, aby se jiný člen štábu sešel s nejmenovaným rektorem a začali vymýšlet nějaké plány. Pak zmíněný člen krizového štábu začne plácat nějaké voloviny o finanční hodnotě lidského života a významný člen politické strany, která jej do štábu nominovala, jeho chování důrazně odsoudí. Tohle prostě není možné. Alespoň zdánlivá jednota je nutná, nesmíte dát lidem najevo, že jednáte chaoticky, a že jste ve při.
2. Rozumný člověk vidí, že současná opatření udržet nepůjdou. Poziční boj s virem nezvládneme, nevydržíme ho. Důvody jsou ekonomické, ale sekundárně i zdravotnické a ryze humánní, protože zdravotnictví není stroj, který pracuje zadarmo. Necháme-li padnout ekonomiku, bude to také stát řadu životů. Uvolňování opatření a návrat k něčemu podobnému našemu běžnému životu je nutností.
3. Jak rychle budeme opatření uvolňovat by mělo záviset na současném promoření populace, které neznáme. Řada expertů hovoří o desítkách procent, podle mého názoru to bude 1% a budeme rádi, ale všichni společně máme jisté to, že nevíme. Otestování promoření populace by mělo být naprostou prioritou. Pokud zjistíme, že virem je již promořeno 20% z nás, bude následná strategie zcela jiná, než když půjde o 0,5%.
4. Je extrémně důležité, jak uvolnění opatření a další strategii lidem vysvětlíte. Pokud budete hovořit o promoření populace jako o hlavním cíli a o současné nutnosti ochrany rizikových skupin, musíte dodat, jakým způsobem ty rizikové skupiny budete chránit. Rizikoví jsou již lidé nad 60 let, diabetici, hypertonici a mnoho dalších skupin, dělá to několik milionů lidí. Jak je budete chránit a izolovat? I při současném uzavření země virus pronikl do domovů pro seniory poměrně snadno a žádná jiná okolní země nebyla schopná rizikové skupiny účinně chránit.
5. K výše uvedenému bodu bych doporučil pojmout to jinak. Celou dobu jsme mluvili o inteligentní karanténě, testování, izolaci nemocných a zastavování nákazy. Co kdybychom vyzkoušeli tento postup a zároveň lidem zdůraznili, že opatření v našich poměrech nákazu v reálu nezastaví, ale “jen” zpomalí, a že uděláme, co bude v našich silách, aby počty mrtvých byly co nejnižší, a aby lidé neumírali zbytečně kvůli nedostatku péče? K pozvolnému promoření dojde, to je nesporné, ale nebude to náš cíl, spíše nevyhnutelný fakt. Když to nevyjde, nedá se nic dělat, ale proč to nezkusit? Odpískat to můžeme vždycky.
Jižní Korea situaci zvládla a již měsíce udržuje virus pod kontrolou, promořování tam probíhá, ale je extrémně pomalé. Rozhodně bych doporučil se jejím příkladem inspirovat. Pochopitelně oprávněně namítnete, že Jižní Korea nejsme, a že tato snaha nemusí být v našich poměrech reálná. Máte pravdu, ale alespoň vzdáleně se jí přiblížit jistě není špatné. Chceme-li si zvolit jednodušší cestu, tak inspirovat se např. Británií můžeme kdykoliv.
6. Právě při uvolňování opatření je nutné lidem zdůrazňovat, že boj neskončil, ale teprve začíná, a že ta hlavní zodpovědnost bude čím dál víc na nich – aby nosili roušky v uzavřených prostorech, dezinfikovali si ruce, aby nadále omezovali sociální kontakty a chovali se disciplinovaně a zodpovědně. Ten nepříjemný lágr, co jsme si tu na pár týdnů vytvořili, totiž nebyl řešením, jenom nám měl dát oddechový čas k přípravě na skutečný boj. Pokud nyní lidé z nejasných a protichůdných vyjádření našich představitelů nabydou dojmu, byť mylného, že je vlastně po všem, a že další plán je promoření populace s hozením rizikových skupin přes palubu, přestanou se snažit a dopadne to špatně.
