(Psáno 21.04.2020) Shrnutí po třech měsících bude kratší než předchozí texty. Za poslední měsíc se toho sice hodně událo, ale virus SARS-CoV-2 nás ničím novým nepřekvapil. Co umí, jsme už věděli, a pouze nám to potvrdil. Nákaza získala parametry pandemie a rozšířila se na všechny kontinenty, přičemž různé země byly zasaženy odlišnou silou. Mezi nejvíce postižené vyspělé státy patří USA, Francie, Itálie, Španělsko, Belgie a Velká Británie.
Prokazatelně nakažených jsou miliony a počet obětí se pomalu blíží k 200,000.
ČR byla zatím zasažena minimálně. Prokazatelně nakažených jsou tisíce a obětí je cca 200, přičemž, jak je typické i pro ostatní státy, tvoří většinu zemřelých lidé vyššího věku s alespoň jedním chronickým onemocněním. Kapacita JIP byla zachována, pacienti s COVID-19 obsadili málo procent z celkového počtu lůžek. Proč jsme byli ušetřeni nejhoršího není jisté, zřejmě v tom hrála roli kombinace dosti tvrdých časných opatření a až překvapivá týdny trvající disciplinovanost obyvatel. Možná hrají roli i další dosud neznámé faktory (genetická odolnost, protektivní faktor očkování proti TBC, vliv teplého počasí apod), ale tím si nemůžeme být jistí.
Vzhledem k abnormálně dobrému průběhu začaly sílit hlasy po uvolnění opatření. Není se jim co divit – naše opatření byla dosti brutální a způsobí ČR velké ekonomické škody. K tomu je nutno připočíst i problém omezené zdravotní péče pro neakutní stavy, která může spolu s ekonomickými problémy v dlouhodobém horizontu způsobit dodatečné oběti na životech. Tyto připomínky jsou mimochodem zcela korektní. Hlavní problém, který jsem se u nich snažil řešit byla častá souběžná bagatelizace epidemie, či dokonce její popírání. Poslední týdny jsem zjistil, že zpochybnit se dá všechno – přetížení zdravotnictví v severní Itálii, nedostačující kapacita krematorií a desítky mrtvých zdravotníků tamtéž, podobné problémy ve Španělsku a v New Yorku, Francie odesílající kriticky nemocné pacienty na JIP do Německa a tak by se dalo pokračovat. Začaly se objevovat názory, že vlastně více lidí neumírá, že umírají na něco jiného, že by stejně brzy zemřeli a tak podobně. Statistické informace nicméně abnormálně vysoké počty nemocných a mrtvých v oblastech postižených epidemií potvrzují, jak ukazuje graf mortality v New Yorku, zvýšení mortality v obcích severní Itálie (zdroj) a mortalita ve Velké Británii.
Alespoň jeden odstaveček si zaslouží Švédsko. Švédsko se obdivuhodně drží s méně tvrdými opatřeními, než má ČR. Nepodlehněte ale klamu, že nechávají populaci úplně volně promořovat, i oni mají řadu omezení, ale hodně sází na dobrovolnou disciplinovanost obyvatelstva a kromě toho jim hraje do karet velmi nízká hustota obyvatel na většině území státu. Švédi se drží statečně, i když mrtvých nemají zrovna málo a asi 80% jejich běžných celostátních kapacit JIP zabírají těžce nemocní pacienti s COVID-19. Neříkám, že mám ve švédské vítězství velkou důvěru, ale rozhodně jim fandím, protože přinejmenším prokázali nadprůměrnou odvahu.
Abych se vrátil k ČR – situace je dobrá, a proto se teď celkem zákonitě po úvodním stmelení začínáme rvát jako koně. Dalo se to očekávat, protože vstupní nadšení vyprchá, karanténa je nepříjemná a postupně začnou vyplouvat na povrch informace o tom, kolik nás to všechno bude stát. Vláda uvolňuje opatření a je naprosto jasné, že následující týdny budou probíhat nekončící hádky o tom, zda tak činí příliš rychle nebo pomalu.
Pro všechny lidi v zodpovědných pozicích, kteří za politiku uvolňování ponesou zodpovědnost, to bude doba dosti hořká a nevděčná. Máme od vlády daný určitý „jízdní řád uvolňování“, ale jeho reálné provedení bude zcela jistě záviset na aktuální situaci. Osobně bych se už do dohadů o rychlosti uvolnění opatření nechtěl nechat moc zatahovat, protože v tom nevidím přínos. Pro zajímavost jsem si k tomu připravil dva grafy. Jeden jsem našel na internetu a přeložil do češtiny, druhý jsem vytvořil jeho mírnou úpravou.
My se pohybujeme po zelené křivce a jsme někde za fialovým místem, červená křivka je hypotetická situace při neexistujících (nebo příliš slabých) opatřeních. Verze 1 ukazuje nezvladatelnou epidemii, před kterou nás opatření zachránila a my na ně neprávem nadáváme. Verze 2 ukazuje prakticky zbytečná opatření, která nás poškodila, aniž by průběh neškodné epidemie výrazněji ovlinila. A která z těch dvou verzí je pravdivá? V tom je ten vtip, to se nedozvíme. Osobně jsem při pohledu na ostatní méně šťastné státy více nakloněn něčemu ve smyslu první verze, ale dokázat to nijak nemohu. I když, přeci jen to s odstupem času poznat tak trochu půjde – pokud bude uvolnění opatření příliš rychlé, začne ta zelená křivka u verze 1 lézt nahoru podobně jako ta červená na začátku. Jak u nového koronaviru platí, za měsíc budeme vědět víc. Bez ohledu na to, jak těžce u nás epidemie proběhne je ale pravděpodobné, že celosvětově dojde jejím vlivem k velmi velkým společenským a ekonomickým změnám, které alespoň já osobně nedokážu vůbec odhadnout, a včerejší pád cen ropy do záporných čísel je toho neblahou předzvěstí.
Nutno ale na konci alespoň trochu optimisticky dodat, že každá krize je zároveň příležitost, která nás může mnohému naučit, a která nás může v konečném důsledku i posílit.
Prokazatelně nakažených jsou miliony a počet obětí se pomalu blíží k 200,000.
ČR byla zatím zasažena minimálně. Prokazatelně nakažených jsou tisíce a obětí je cca 200, přičemž, jak je typické i pro ostatní státy, tvoří většinu zemřelých lidé vyššího věku s alespoň jedním chronickým onemocněním. Kapacita JIP byla zachována, pacienti s COVID-19 obsadili málo procent z celkového počtu lůžek. Proč jsme byli ušetřeni nejhoršího není jisté, zřejmě v tom hrála roli kombinace dosti tvrdých časných opatření a až překvapivá týdny trvající disciplinovanost obyvatel. Možná hrají roli i další dosud neznámé faktory (genetická odolnost, protektivní faktor očkování proti TBC, vliv teplého počasí apod), ale tím si nemůžeme být jistí.
Vzhledem k abnormálně dobrému průběhu začaly sílit hlasy po uvolnění opatření. Není se jim co divit – naše opatření byla dosti brutální a způsobí ČR velké ekonomické škody. K tomu je nutno připočíst i problém omezené zdravotní péče pro neakutní stavy, která může spolu s ekonomickými problémy v dlouhodobém horizontu způsobit dodatečné oběti na životech. Tyto připomínky jsou mimochodem zcela korektní. Hlavní problém, který jsem se u nich snažil řešit byla častá souběžná bagatelizace epidemie, či dokonce její popírání. Poslední týdny jsem zjistil, že zpochybnit se dá všechno – přetížení zdravotnictví v severní Itálii, nedostačující kapacita krematorií a desítky mrtvých zdravotníků tamtéž, podobné problémy ve Španělsku a v New Yorku, Francie odesílající kriticky nemocné pacienty na JIP do Německa a tak by se dalo pokračovat. Začaly se objevovat názory, že vlastně více lidí neumírá, že umírají na něco jiného, že by stejně brzy zemřeli a tak podobně. Statistické informace nicméně abnormálně vysoké počty nemocných a mrtvých v oblastech postižených epidemií potvrzují, jak ukazuje graf mortality v New Yorku, zvýšení mortality v obcích severní Itálie (zdroj) a mortalita ve Velké Británii.
Alespoň jeden odstaveček si zaslouží Švédsko. Švédsko se obdivuhodně drží s méně tvrdými opatřeními, než má ČR. Nepodlehněte ale klamu, že nechávají populaci úplně volně promořovat, i oni mají řadu omezení, ale hodně sází na dobrovolnou disciplinovanost obyvatelstva a kromě toho jim hraje do karet velmi nízká hustota obyvatel na většině území státu. Švédi se drží statečně, i když mrtvých nemají zrovna málo a asi 80% jejich běžných celostátních kapacit JIP zabírají těžce nemocní pacienti s COVID-19. Neříkám, že mám ve švédské vítězství velkou důvěru, ale rozhodně jim fandím, protože přinejmenším prokázali nadprůměrnou odvahu.
Abych se vrátil k ČR – situace je dobrá, a proto se teď celkem zákonitě po úvodním stmelení začínáme rvát jako koně. Dalo se to očekávat, protože vstupní nadšení vyprchá, karanténa je nepříjemná a postupně začnou vyplouvat na povrch informace o tom, kolik nás to všechno bude stát. Vláda uvolňuje opatření a je naprosto jasné, že následující týdny budou probíhat nekončící hádky o tom, zda tak činí příliš rychle nebo pomalu.
Pro všechny lidi v zodpovědných pozicích, kteří za politiku uvolňování ponesou zodpovědnost, to bude doba dosti hořká a nevděčná. Máme od vlády daný určitý „jízdní řád uvolňování“, ale jeho reálné provedení bude zcela jistě záviset na aktuální situaci. Osobně bych se už do dohadů o rychlosti uvolnění opatření nechtěl nechat moc zatahovat, protože v tom nevidím přínos. Pro zajímavost jsem si k tomu připravil dva grafy. Jeden jsem našel na internetu a přeložil do češtiny, druhý jsem vytvořil jeho mírnou úpravou.
My se pohybujeme po zelené křivce a jsme někde za fialovým místem, červená křivka je hypotetická situace při neexistujících (nebo příliš slabých) opatřeních. Verze 1 ukazuje nezvladatelnou epidemii, před kterou nás opatření zachránila a my na ně neprávem nadáváme. Verze 2 ukazuje prakticky zbytečná opatření, která nás poškodila, aniž by průběh neškodné epidemie výrazněji ovlinila. A která z těch dvou verzí je pravdivá? V tom je ten vtip, to se nedozvíme. Osobně jsem při pohledu na ostatní méně šťastné státy více nakloněn něčemu ve smyslu první verze, ale dokázat to nijak nemohu. I když, přeci jen to s odstupem času poznat tak trochu půjde – pokud bude uvolnění opatření příliš rychlé, začne ta zelená křivka u verze 1 lézt nahoru podobně jako ta červená na začátku. Jak u nového koronaviru platí, za měsíc budeme vědět víc. Bez ohledu na to, jak těžce u nás epidemie proběhne je ale pravděpodobné, že celosvětově dojde jejím vlivem k velmi velkým společenským a ekonomickým změnám, které alespoň já osobně nedokážu vůbec odhadnout, a včerejší pád cen ropy do záporných čísel je toho neblahou předzvěstí.
Nutno ale na konci alespoň trochu optimisticky dodat, že každá krize je zároveň příležitost, která nás může mnohému naučit, a která nás může v konečném důsledku i posílit.
