Koronavirus - shrnutí po roce

(psáno v dubnu 2021) Vzhledem k tomu, že nejhorší část epidemie se v ČR začíná zřejmě blížit ke svému konci, dovolil bych si napsat určité delší shrnutí po roce. Upozornění hned v úvodu: Jsem si samozřejmě vědom toho, že porcuji medvěda, který si zatím vesele běhá po lese. Nemocnice jsou stále plné a několik tisíc lidí na Covid-19 ještě nejspíše zemře. Na druhou stranu by aktuální promoření populace mělo být již tak rozsáhlé, že s postupující vakcinací se budou počty nemocných i umírajících zvolna snižovat a léto již možná strávíme ve srovnání s dnešními dny v podstatě normálně jako za starých časů.

Jak shrnutí začít? Tématu Covid-19 jsem se začal věnovat koncem ledna 2020, jak jistě víte, pokud můj web sledujete už dlouhou dobu. Tehdy byla nemoc ještě bez názvu a vyvolávající virus byl znám jako 2019-nCoV (až později byl přejmenován na SARS CoV-2). Útržkovité zprávy z Číny a chování čínských úřadů v lednových dnech 2020 byly jasně varovné a bylo z nich patrné, že virus je čínskou vládou vnímán jako vážné nebezpečí. Už z tehdy dostupných informací byl důvod těchto obav víceméně zřejmý. Virus nebyl výrazně nebezpečný pro konkrétního jednotlivce, zvláště je-li tento mladší a bez dalších přidružených chorob. Nákaza koronavirem měla od počátku relativně nízkou smrtnost, která byla v úvodu odhadována na méně než 5% a později se odhad poměrně rychle snížil na cca 1%. To znamená, že ze 100 nakažených umírá v průměru jeden člověk. Tato zdánlivě nízká smrtnost je nebezpečná v tom smyslu, že může člověka snadno ukolébat. Viry mají kromě smrtnosti i další vlastnosti a ty už u SARS CoV-2 tak příznivé nejsou - mám na mysli snadnou nakažlivost, bezpříznakové přenašečství a často dlouhou inkubační dobu před rozvojem příznaků. Je horší SARS CoV-2 nebo virus eboly? Ta otázka je složitější, než by se na první pohled zdálo. Když si představíme pravděpodobný průběh nákazy u jednoho konkrétního člověka, tak zcela bez diskuze je nesrovnatelně horší virus eboly. Jenže kdy naposledy způsobil virus eboly narušení zdravotní péče v ČR? A jsme u toho.


Takhle to začínalo - psal se 25. leden 2020...


... a tady jsme o cca 15 měsíců později.


Dalo se předpokládat, že pokud se viru podaří uniknout z území Číny, nečekají svět příliš dobré zprávy. Prvotní zkušenosti s terapií rozvinuté choroby byly velmi strohé, podle očekávání neexistoval žádný lék, který by nemoc zcela jasně dokázal vyléčit. Do češtiny jsem ještě v lednu a začátkem února 2020 přeložil závěry prvních zahraničních studií na téma Covid-19, které byly tehdy zveřejněny. Přeložené studie jsou pro zajímavost stále k dispozici na mém webu:

Přeloženo 31.01.2020
Epidemiological and clinical characteristics of 99 cases of 2019 novel coronavirus pneumonia in Wuhan, China: a descriptive study (publikována 31.01.2020)

Přeloženo 02.02.2020
Clinical features of patients infected with 2019 novel coronavirus in Wuhan, China (publikována 24.01.2020)

Zbytek příběhu pak už znáte na vlastní kůži. Covid-19 se díky svým vlastnostem bez velkých problémů rozšířil do celého světa, jednoduchá opatření na letištích s checkpointy na měření teploty neměla nejmenší šanci ho zastavit. Pandemie celosvětově ochromila ekonomiku, cestování a turistický ruch a na nákazu zemřelo do dnešního dne několik milionů lidí. Většinu informací o prvních měsících pandemie najdete v tomto textu z konce března 2020 (https://www.stefajir.cz/koronavirus-shrnuti-po-dvou-mesicich) a není k tomu moc co dodávat. Snad jen bych zdůraznil soubor útržkovitých informací o událostech v severní Itálii, který jsem dal dohromady 7. března 2020 v důsledku v té době nedostatečného mediálního pokrytí tamní situace (najdete na https://www.stefajir.cz/covid19-v-severni-italii).

Asi jediné skutečně překvapení mi SARS CoV-2 připravil na začátku léta 2020, kdy se po slavném ukončení lockdownu šířil zdánlivě pomalu a nepříliš znatelně. Ne že by se případy neobjevovaly, ale bylo jich málo a průběh byl u většiny nakažených velice lehký. Neznám stále jasné důvody tohoto vývoje, ale zřejmě byl virus poctivě provedeným lockdownem silně utlumen, svůj podíl mohlo hrát i teplé letní počasí a dominující šíření viru zejména mezi mladou a zdravou populací. Tahle situace v řadě lidí včetně mne vedla k přehnanému optimizmu, kdy se zdálo, že převládly virové mutace s menší nebezpečností. Různé varovné signály existovaly, ale člověk je nechtěl vidět. Například si matně pamatuji, jak jsme se v létě s kolegou bavili o tom, že se virus objevil v jednom blízkém alzheimercentru. Já měl nějaké kusé a nespolehlivé informace o lehkém průběhu u prakticky všech tamních pacientů, ale kolega mne opravil, že tam nejméně sedm lidí zemřelo. Ovšem v alzheimercentru jsou obvykle velmi nemocní lidé vysokého věku, takže na mne ani tahle informace příliš nezapůsobila. Nu, v září bylo vidět, že se situace zhoršuje, ale to už bylo na nějaká sofistikovanější opatření pozdě. Navíc mnoho lidí po jarních zkušenostech nevěřilo v nebezpečnost SARS-CoV-2 a potřebovalo si ji vyzkoušet na vlastní kůži. Budiž nám teď s odstupem po několika epidemických vlnách útěchou, že se o nás v zahraničí hodně psalo a jako odstrašující případ jsme třeba zachránili nějaké ty životy v cizině.

Zbytek roku 2020 a pokračování 2021 opět nemá smysl detailně rozepisovat, nejdůležitější události viděné očima praktického lékaře sepsal dr. Jílek formou mírně depresivního deníčku, který je volně přístupný k nahlédnutí, a který je stále doplňován. (https://ordinacejilek.cz/covid-19/denicek).

Byli jsme v boji s Covidem v ČR úspěšní? Víte, v každé válce platí, že úspěch bychom měli hodnotit podle toho, zda došlo ke splnění našich cílů. Pokud bylo cílem udržet po celou dobu funkční nemocniční zdravotnickou péči, tak jsme úspěšní nebyli. Zdravotnictví nakonec při poslední vlně v březnu 2021 na podstatných částech našeho území zkolabovalo, tj. přestalo být schopno poskytovat péči každému, kdo ji potřeboval. Termín „kolaps“ si pochopitelně můžete vykládat různě, já za kolaps považuji například nutnost zastavení onkologické operativy, ke kterému na řadě míst došlo. Cenou jsou nejen desítky tisíc mrtvých lidí, kteří kvůli Covidu zemřeli, ale další mrtví, kteří budou následující měsíce a roky přibývat vlivem omezené zdravotní péče přetížené akutně nemocnými Covid pacienty. Na druhou stranu se opatřeními podařilo epidemii „rozprostřít“ do dlouhého období, což nápor na nemocnice utlumilo. I přes relativně vysokou úmrtnost na lůžkách intenzivní péče se mnoho hospitalizovaných lidí podařilo vyléčit a troufám si tvrdit, že většina dostala takovou péči, jakou potřebovala. Představte si ale situaci, že by epidemie proběhla bez jakékoliv kontroly a ti nemocní by zahltili nemocnice v průběhu třeba 1-2 měsíců už na podzim 2020. To už by nebyla „jen“ odložená onkologická operativa a přeplněné nemocnice, ale cosi mnohem horšího. Nechci tu malovat obrazy pekla jako od Hyeronima Bosche a ponechávám takovou situaci na vaší představivosti. Pro inspiraci se můžete podívat na fotky z brazilských nemocnic. Že je české zdravotnictví jistě na vyšší úrovni než brazilské je irelevantní, plnou netlumenou sílu epidemické vlny by neustálo.

Vyzdvihl bych, že během první fáze epidemie se objevila spousta skvělých lidí, kteří se snažili pomoci. Není v mých silách vyjmenovat všechny, které jsem zaregistroval. Na jaře 2020 začalo svým způsobem úžasné období několika týdnů, kdy lidé šili roušky (obraz absolutního nedostatku ochranných pomůcek), pracovníci akademie věd vyráběli a rozváželi dezinfekci (obraz totálního nedostatku dezinfekčních prostředků), medici dobrovolně nastupovali do nemocnic, učitelé začínali hlídat děti zdravotníků a viděli jsme mnohé další příklady toho, jak si spoluobčané vzájemně pomáhali. Z lidí, kterých jsem si všiml já, bych rád jmenoval paní Jarku Budínskou, která mi, ač sama v té době řešící vážné zdravotní problémy, obětavě pomáhala s překlady textů z cizích jazyků a pak pana Vratislava Kadlece, jehož texty mi často přinášely inspiraci. Mimochodem u tohoto jména bych se zastavil – jde o spisovatele, který nemá žádné lékařské vzdělání. S údivem jsem byl na jaře svědkem toho, jak tenhle člověk na téma Covid-19 sepisoval jednu medicínsky brilantní úvahu za druhou, zatímco bývalý děkan mé lékařské fakulty, lékař s celoživotní praxí ověnčený mnoha tituly, s bohorovným úsměvem blekotal do médií naprosté banalizující nesmysly a srovnával v médiích Covid a sezónní chřipku. Budiž panu Kadlecovi velký dík za lekci, kterou mi tímto udělil. A kromě toho velké poděkování jeho osobě za všechno, co poslední rok na téma Covid-19 napsal a sdílel.

Na druhou stranu se našlo velké množství lidí, o kterých lze říci pravý opak. Vyskytly se názory, že virus SARS-CoV-2 je virem mediálním. Ano, je to pravda. Ovšem v jiném smyslu, než to bylo zamýšleno. Neexistuje virus, který měl tak velkou mediální podporu řady lidí, kteří svým vystupováním v médiích a dezinformováním veřejnosti vyloženě napomáhali jeho šíření a jsou tak z mého pohledu spoluzodpovědní za to, jak ČR ve zvládání epidemie dopadla. Nemám potřebu nikoho jmenovat, tyto osoby znáte jistě sami. Nejvíce to zamrzelo u řady mediálně známých kolegů, kteří ale našli „pomoc“ u některých politiků a řady bezejmenných „hrdinů“ tvořících různé hoaxy a konspirační nesmysly.

Na proběhlé epidemii se dá najít i řada pozitiv. „Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz.“, říkává doktor Vlach. Kromě toho, že se jistě budeme po uvolnění opatření více radovat z maličkostí, pomohla epidemie urychlit vědecký a technologický pokrok. Obrovský boom zaznamenaly ve zdravotnictví zejména mRNA vakcíny, jejichž technologie v budoucnosti zřejmě najde v medicíně velké využití v řadě oborů. A co je možná ještě důležitější, epidemie ukázala řadu problémů a slabých míst, které nyní mohou být řešeny. V dnešním globalizovaném světě propojeném leteckou dopravou je šíření virových infekcí stále snadnější a do budoucna nemusíme mít podobné štěstí. Velice snadno se může objevit virová infekce s nakažlivostí a inkubační dobou odpovídající Covid-19, ale se smrtností třeba 10x vyšší. Ať už si o našem zvládnutí covidové epidemie myslíte cokoliv (kritika je na místě), realita je taková, že po roce trvání epidemie jsou naše schopnosti zvládat podobné výzvy přece jen výrazně lepší, než jako tomu bylo na jaře 2020. Stejně tak jsou nesrovnatelné naše testovací kapacity a zásoby ochranných pomůcek. Samotný fakt, že během roku od objevení nového viru je lidstvo schopno syntetizovat a distribuovat velké množství účinných vakcín ve mně zanechává optimizmus.

A na závěr tohoto textu poděkování, protože něčím podobným by měl podobný článek končit. Záměrně chci být obecný, a proto děkuji všem lidem, kteří se během epidemie jakýmkoliv způsobem snažili zmírnit její dopady, zredukovat počty mrtvých a v rámci svého zaměstnání udržet fungující výrobní kapacity a poskytované služby. Děkuji lidem, kteří využívali svého vzdělání k šíření osvěty a důležitých informací a všem, kteří nefabrikovali a nešířili různé škodlivé konspirační teorie a hoaxy. Do této velké skupiny řadím nejenom zdravotníky, ale i všechna ostatní povolání a pak samozřejmě každého, komu jakýmkoliv způsobem ublížila protiepidemická opatření, ať už ekonomicky, nebo omezením osobních svobod.